Film o skvělém klavíristovi, který měl rád jazz, svou dceru a heroin

Joe Albany (hraje ho John Hawkes) měl rád hlavně jazz, svou dceru Amy (Elle Fanning) a heroin. Na drogách byl závislý většinu svého muzikantského života. Amy ho přesto milovala a právě její skoro nekritický vztah k příliš často selhávajícímu otci je základním východiskem filmu Až na dno.

Jejíma náctiletýma očima vnímáme sympatické figurky hollywoodské bohémy sedmdesátých let, jejíž odvrácenou tvář tu často zahlédneme jen skrz pootevřené dveře nebo zaslechneme přes zeď z vedlejší místnosti. A jen díky tomuto subjektivnímu pohledu je Joe dlouho vlastně pozitivní postavou, zvlášť ve srovnání s Amyinou matkou, která už prakticky neopouští své alkoholické opojení.

Nápad na zfilmování přišel okamžitě poté, co autobiografické vzpomínání Amy Albanyové na dětství vyšlo knižně.

„Dva pánové, pozdější producenti, si mě našli už na první autogramiádě a řekli, že by se ten příběh měl natočit. Neznala jsem je, myslela jsem si, že je to nějaký povedený žertík,“ řekla novinářům na festivalu Sundance, kde se Až na dno promítalo poprvé, sama Albanyová. Ta není jen autorkou předlohy, ale výrazně se podílela také na scénáři.

Spolu s producenty se rozhodli svěřit natáčení původně hlavně kameramanovi Jeffu Preissovi, jenž sice neměl zkušenosti s režírováním celovečerních hraných filmů, ale v New Yorku točil experimentální snímky na pomezí kinematografie a výtvarného umění už od osmdesátých let.

„Velká studia se od projektu držela samozřejmě dál kvůli všem těm starým známým idiotským důvodům: jakože to není veselý film, je tam jazz a heroin, že to je režisérův debut a tak dále a tak dále,“ shrnuje Amy Albanyová problémy s financováním. „Museli jsme zapojit hlavu,“ dodává radu nezbytnou pro zaplacení jakéhokoliv nezávislého snímku. Tvůrci nakonec oslovili řadu lidí kolem jazzu a hudby vůbec a povedlo se jim jako výkonného producenta sehnat Fleaho, člena rokenrolové síně slávy a basistu a zakládajícího člena Red Hot Chilli Peppers, který si pak v Až na dno dokonce střihl jednu z malých, ale výrazných rolí.

I když se třeba scénář přepisoval šestnáctkrát, film nakonec vznikl. A podařilo se ho navíc skvěle obsadit, když kromě zmíněných plátnu velmi často dominuje slavná hollywoodská herečka Glenn Closeová jako Amyina babička.

Nicméně ani čtyřicet let od událostí, které snímek popisuje, se na něj Amy Albanyové nedívá snadno: „A to přesto, že jsem od skutečnosti sama trochu poodstoupila, už když jsem psala knihu. Dalším takovým krokem od reality bylo psaní scénáře. A dalším natáčení. I tak jsou ve filmu místa, kdy musím odvrátit zrak, je pro mě bolestivé, co mi připomínají. Ale asi nejtěžší je, když za mnou po filmu chodí plačící divačky a ptají se, jestli jsem po tom všem v pořádku,“ dodává Amy.