Festivalové publikum je fenomén, říká umělecký ředitel MFF KV Karel Och

Vítězným filmem Karlovarského festivalu se stal Náhlý záblesk hlubších věcí. Co tomu říkáte?

Je to krásné. Poprvé v historii karlovarského festivalu vyhrál dokumentární film. Film Marka Cousinse se dostal do Hlavní soutěže a hned se jednohlasným rozhodnutím hlavní poroty stal vítězným.

O čem to svědčí?

Svědčí to o tom, že porota byla na tak vysoké úrovni zralosti náhledu na filmy, že si uvědomovala svoji roli v hledání něčeho odlišného, co má ale zároveň hloubku. A to jsou filmy Marka Cousinse, které jsou velmi spontánní, jemné, delikátní a zároveň urgentní. Naléhají na diváka, aby nějakým způsobem přemýšlel, aby se nějakým způsobem díval. Myslím, že to je vůbec poprvé, kdy tenhle filmař, navzdory faktu, že cestuje po všech největších festivalech, vyhrává cenu na áčkovém festivalu.

Ale na karlovarském festivalu nebyl poprvé.

Tady už byl popáté. Začalo to všechno nádhernou ságou Příběh filmu: Odyssea, což je alternativní historie filmu ve čtrnácti hodinách vycházející z jeho knížky. On i hodně píše a někdy adaptuje vlastní knihy. A pak tu byl s dalšími dokumenty, které se ohlížejí do historie filmů. Nedávno měl několikadílnou sérii o ženách ve filmu, na které spolupracoval s Meryl Streepovou a Jane Fondovou jako s vypravěčkami. Dlouhodobě známá je jeho spolupráce a poměrně intenzivní přátelství s Tildou Swintonovou, která mu často k filmům namlouvá voiceover, včetně filmu, který vyhrál.

Bylo pro vás překvapením, že Diváckou cenu deníku Právo vyhrál film Vlny?

Nebylo. Ale vlastně nikdy nepřemýšlím nad tím, jaký film vyhraje, nebo by vyhrát měl. Stejně jako loni i letos v okamžiku, kdy se určitý film dostal do vedení, tak už si ho udržel. Potvrdilo se, že když film dobře zaskóruje u diváků ve Velkém sále, tak už se to těžko změní. Diváci na Vlny reagovali neuvěřitelně, potlesk, kterým ho odměnili ještě při titulcích, trval devět minut.

Mám z toho velkou radost, protože si myslím, že to je důkaz, že je možné vytvořit inteligentní, politicky angažovaný, zábavný film k zamyšlení. Jiří Mádl v sobě nese schopnost za použití velmi kvalitního řemesla oslovit diváka velmi přímočaře, což je něco, co se u nás moc nevidí.

Nepřekvapil vás divácký úspěch, když je filmařům někdy vytýkáno, že se až moc často vracejí do minulosti?

Ale on se k ní vrací jinak. Přes originální příběh, který se, myslím, dotýká něčeho, co se tady řešilo ne tolik v devadesátých letech, ale spíše v následujících letech. Nakolik člověk, který určitou dobu nezažil, může kritizovat chování lidí, kteří se v ní dostali pod tlak. Pro mě vlastně skoro nejcennější na tom filmu je, že s velkou dávkou zralosti přibližuje osud hlavního hrdiny, který je nucen se nějakým způsobem vyrovnat s tlakem, pod který se dostává ze strany státní policie, protože má zodpovědnost za mladšího bratra.

Jirka Mádl to krásně vystihl. Je to i komentář k nějakému psychologickému rozpoložení současné společnosti, ale jeho sympatickým a přívětivým způsobem. Má schopnost kultivovat lidi a dělat z nich lepší jedince, aniž by se cítili manipulováni.

Co si z letošního ročníku odnesete jako svoji nejhezčí vzpomínku?

Já ani moji kolegové, tedy parta lidí, kteří stráví zhruba půl roku nejintenzivnější prací příprav festivalu, se nemůžeme odpoutat od faktu, jaká je reprezentace naší země na daném ročníku. Myslím, že je dost patrné, že letošní česká reprezentace je dosti výjimečná nejen počtem nových filmů, které u nás měly premiéru, ale i myšlenkovou a řemeslnou úrovní a nasazením filmařů. Intenzitou, kdy člověk má z filmů mnohem více než v minulosti pocit, že filmaři ten film nemohli nenatočit a že to pro ně bylo mimořádně důležité.

Vzpomínat budu také na setkání s filmovými tvůrci a sledování projekcí. Teď je z toho rozzářený beztvarý mrak plný emocí, který bude postupně nabývat různých tvarů, které budou mít podobu filmů, filmařů, jež budu potkávat v další části roku na jiných festivalech a budeme vzpomínat.

Budete vzpomínat i na festivalové publikum?

To je fenomén. Deset patnáct nových filmařů, se kterými jsem se setkal, bylo u vytržení z erudovanosti, nadšení a z citové i intelektuální investice našeho publika. Řada z nich měla v úmyslu film uvést, zkontrolovat začátek projekce a odejít, ale zůstali nakonec na celý film.

Proč myslíte, že tahle atmosféra trvá od devadesátých let?

Protože pan Jiří Bartoška a paní doktorka Eva Zaoralová nasadili určitý tón, který se snažíme udržet při vědomí různých odchylek, novinek a posouvání ve stylu některými novými směry. Duši festivalu se snažíme udržovat tak, jak ji oni nastavili. Nějak se jim podařilo trefit ducha doby a dostat se do srdcí tehdejších dvacátníků, kteří jsou dneska pětačtyřicátníky a jezdí sem dál. To je něco, na co se strašně dobře navazuje.

Letos festival uvedl bezmála 180 filmů. Kolik jich ale musíte zhlédnout, než z nich vyberete?

S kolegy se díváme na několik set filmů. Mou trochu výhodou je, že mi kolegové udělají předvýběr. Vím, že se na svůj tým můžu spolehnout, protože dělám také jiné věci. Na festivalech, na které jezdím, vidím třeba tři čtyři filmy denně, to je za týden až čtyřicet filmů.

Jak je udržíte v hlavě?

S kolegy ze zahraničí to máme myslím stejně. Naučíte se eliminovat prostřední a negativní zážitky. Nenecháte si jimi harddisk v hlavě zaplňovat, aby tam zůstalo místo pro kvalitní filmy. Vědomí působí jaksi selektivně a naučí se vybrat si z každého filmu několik aspektů, které potom slouží jako referenční bod, podle něhož se něco skládá.

Na festivalu uvádíte velkou řádku filmů. Připravujete pro ně svůj krátký úvod. Je to pro vás třešnička na dortu?

Filmy uvádím já i moji kolegové. Je to završení práce. Zvenku to může vypadat jako nějaký ego trip, ale je to důležité a myslím, že to hraje roli i pro delegace, které se vždycky ptají, kdo je bude uvádět. A teď tím nemyslím, že jsou šťastní, že jsem to já. Stává se, že určitý film doporučí naší komisi jeden z kolegů, který je navázán na produkční tým například z Asie, mnohem víc než já. V momentě, kdy se dozvědí, že je daný kolega uvede, jsou šťastní, protože je mezi nimi sepětí a my ostatní jsme tam, protože podporujeme jak film, tak kolegu.

Kdy začnete připravovat 59. ročník?

Většina z nás ho začala v hrubých rysech připravovat už během padesátého osmého ročníku. Pokud jde o program, tak první filmy, které posuzujeme do nesoutěžní části, jsou z benátského filmového festivalu na začátku září. Pak přijde festival v San Sebastianu a nějaké menší festivaly, pak Sundance festival a začneme nanovo. Ale pokaždé to je jiné, protože jsou nové filmy, noví tvůrci a nová setkání.