Článek
Vy jste se, pokud vím, před založením Nadace Film Festival Karlovy Vary neznali. Vzpomínáte si na vaše seznámení?
Neznali jsme se vůbec, já jsem znal jen jméno Eva Zaoralová, ale snad jsem ani nevěděl, jak vypadá. Byl jsem osloven, abych se stal prezidentem nadace, Eva byla oslovena, aby byla jeho uměleckou ředitelkou. Poznávali jsme se tedy za pochodu, jak se říká ve zbrani, protože ty začátky nebyly snadné. Když jsme začali psát novou etapu karlovarského festivalu, nikdo z nás to neuměl.
Co tehdy přinesla festivalu vedle schopnosti sestavit program právě ona?
Velkou vzdělanost, kterou ale rozhodně nestavěla na odiv. Italský a francouzský film byl její doménou, ale vzdělaná byla všeobecně. Měla před námi všemi náskok, protože už předtím jezdila do porot a jako novinářka na festivaly. O filmu věděla strašně moc. Byla vlastně v celé partě jediná profesionálka. Člověk to z ní cítil – a byl jí oddán. A dala práci ve festivalu řád. My jsme dávali nadšení, o mnoho víc jsme tehdy neměli, ale ona řád a serióznost. To se dobře spojilo.
Jaký byl její vztah k velkým hvězdám, které na festival jezdí? Málokdy byla vidět v jejich společnosti…
Eva byla plachá. Nemá ani mnoho fotografií s hereckými hvězdami. Ona o ně ale vlastně ani moc nestála, vždycky ji víc zajímali lidé, kteří přiváželi dobré filmy, s těmi si popovídala lépe a radši.
Poznala jsem ji i jako člověka se smyslem pro humor.
Smysl pro humor měla, ale trochu zvláštní. S uzarděním se jednou přiznala, že jsem ji naučil mluvit sprostě, a přitom nikdy nevěřila, že by se něco takového mohlo stát.
Co dala jako člověk ona vám?
Mně dala přátelství. I když předala Karlovi žezlo, zůstali jsme velkými přáteli. Vedli jsme spolu půlhodinové telefonní hovory, já přitom kolikrát dojel autem skoro až na chalupu, a probrali jsme všechno, od jejích vnuků přes festival až po psy. Jen poslední dobou už se ta doba hovorů zkracovala, bylo znát, že je unavená.