Do Varů dorazil Daniel Brühl. Německá megahvězda s katalánským srdcem

Brühl (celým jménem Daniel César Martin Brühl González Domingo) se narodil 16. června 1978 v Barceloně. Ovšem od raného dětství žije v Německu.

Sám opětovně v rozhovorech vzpomíná, že první „herecké“ krůčky udělal v rozhlase, kde si vydělal také první peníze. Z rychlého zisku byl nadšen tak, že záhy vyrazil do agentury hledající nové herecké talenty. Čímž se vydal na cestu, o níž, jak říkává, nikdy nezapochyboval.

Byl pro ni také dokonale vybaven. Rodinné zázemí mu totiž dalo do života hned dva jazyky: vedle němčiny i španělštinu. Podobně skvěle je na tom s angličtinou a francouzštinou. Jen mimochodem, tyhle znalosti dokonale využil právě v seriálu Becoming Karl Lagerfeld (2024). Máte-li čas, neváhejte. V roli geniálního, osamělého módního návrháře podává excelentní výkon.

Když se Brühl ohlíží za svou kariérou, tvrdí, že měl velké štěstí na lidi, na kolegy a také na režiséry. První větší, byť stále malou roli, mu nabídli v německém seriálu Freunde fürs Leben (1992). Tehdy mu bylo čtrnáct. O dva roky později přišla nabídka, která mu už herecký svět otevřela naplno, německé drama Svens Geheimnis režiséra Rolanda Suso Richtera.

Následovaly další a další role, které z něj udělaly hvězdu tam, kde žil, v Německu.

Do pozice uznávaného evropského herce ho pak katapultoval německý snímek Good bye, Lenin (2003) režiséra Wolfganga Beckera. Daniel si v něm zahrál milujícího syna Alexe, který matku kvůli jejímu zdraví skrývá před pro ni nebezpečnou pravdou, že padla berlínská zeď, i německý komunismus.

V tomto případě se potvrzují Brühlova slova o tom, že mívá štěstí. Becker totiž původně hledal protagonistu ve východní části Německa. Nakonec se ale rozhodl jinak, obsadil právě Brühla, který vyrůstal na západě, konkrétně v Kolíně nad Rýnem.

Správnou volbu následně potvrdila nejedna odborná cena i cena diváků z Evropských filmových cen, plus titul nejlepší herec. O rok později získal cenu diváků znovu, a to za romantické drama Láska v myšlenkách (2004).

Tentýž rok šel do kin další film, v němž zářil. S Občanskou výchovou (2004) vyrazil rovnou na filmový festival do Cannes. Jméno Brühl začalo patřit k těm, s nimiž se vážně počítá do mezinárodních projektů.

Sám herec se vnímá jako Evropan. Rozhodně nezapomíná na španělské, respektive katalánské kořeny. Ostatně jeho matka Marisa Gonzálesová je v domovském Španělsku považována za průkopnici využívání nových technologií v současném umění. Kontakt s rodnou zemí nikdy neztratila a důsledně dbala o to, aby její děti nebyly „jen“ Němci po tátovi.

Tím byl Hanno Brühl (1937-2010). Proslavily ho desítky dokumentárních a experimentálních snímků. Tematicky se věnoval světu mladých lidí a lidským právům. Jeho syn si v jednom z nich i zahrál, v road movie Hin und weg (1999).

Zajímavé také je, že po něm má Daniel kořeny až v Brazílii. Protože právě tam se jeho otec narodil. Po obou rodičích evidentně zdědil také zájem o věci veřejné. Charita je další oblastí, jíž se naplno věnuje.

Konkrétně podporuje akce Světového potravinového programu. Dobře si totiž uvědomuje, že patří k lidem, kteří se „uměli narodit“. Tedy v bohaté části naší planety, v rodině, která nikdy materiálně nestrádala. Otevřete-li jeho oficiální webové stránky, narazíte na záložku Charita.

„821 milionů lidí na světě má stále hlad. S německou pomocí jsme nasytili miliony rodin. Děkuji vám,“ dozvíte se mimo jiné z jeho slov.

Ostatně nijak se v rozhovorech netají ani tím, že sám je velkým milovníkem jídla, zejména toho katalánského, španělského. Výjimečnou kuchyni považuje za součást kultury. Do zákoutí těch nejúžasnějších podniků zavedl fanoušky, fanynky již ve dvou knihách.

V té první Ein Tag in Barcelona (2012) představuje své rodné město během jediného dne. Kniha je pozvánkou na procházku po částech města, které jsou úzce spjaty s jeho životem.

V druhé knize se na jídlo rovnou zaměřil. Připravil ji spolu s Atilanem Gonzálezem. Pojmenovali ji ¡Tapas! Oba rovněž stojí za berlínským barem Raval v tamní čtvrti Kreuzberg.

Daniel Brühl si zmíněným barem v roce 2011 splnil sen. Do Německa přivezl kus „své“ Barcelony, tapas a nejlepší vína. Otevření dvojice spojila s filmovým festivalem Berlinale.

Vzhledem k jeho pevným vazbám na katalánskou metropoli asi nikoho nepřekvapí, že fandí fotbalovému klubu FC Barcelona. Na její zápasy můžete, bude-li právě hrát a vy budete v Berlíně, do baru i zajít.

Přes silné spojení s Evropou Daniel Brühl ale nikdy nevyloučil, že by se mohl kvůli práci vydat i za moře, do Hollywoodu.

„Co se má stát, stane se,“ opakuje důsledně jednu odpověď na novináři oblíbenou otázku: Co vy a Hollywood? Nicméně stejně důsledně dodává, že je Evropan a že hraje velmi rád také v neanglicky mluvených projektech.

Sám je také (spolu)produkuje. Od roku 2015 je partnerem ve společnosti Amusement Park Film. Ta stojí za četnými mezinárodními diváckými hity. Za jeden z nich – Na západní frontě klid (2022) – získali hned čtyři Oscary, včetně toho za nejlepší mezinárodní film. Brühl si v něm také zahrál.

Ostatně role nejrůznějších bojovníků se v jeho kariéře vyskytují často. Ač opakovaně deklaruje, že je zarytý pacifista, před kamerou válčívá, pohybuje se v uniformě…

Z mnohých rolí lze zmínit ty ve snímcích Šťastné a veselé (2005), Hanební parchanti (2009) nebo Captain America: Občanská válka (2016).

Velký úspěch u diváků měli i Rivalové (2009), film, v němž ztvárnil Nikiho Laudu, bojovníka na okruzích Formule 1. Sama pak mohu doporučit drama Kolonie (2015) režiséra Floriana Gallenbergera. Je inspirované událostmi v chilské kolonii Dignidad. Po 2. světové válce ji založil bývalý nacistický lékař Paul Schäfer.

Prokazatelně v ní dlouhá desetiletí docházelo k mučení odpůrců režimu Augusta Pinocheta a k sexuálnímu zneužívání dětí. Vše vyšlo najevo až koncem 80. let. Po boku Daniela Brühla ve filmu září Emma Watsonová.

A jen na okraj, snímek Na západní frontě klid, za nímž stála platforma Netflix, se z velké části natáčel v Česku.

U nás vznikal i další seriál, pro Disney+, Falcon a Winter Soldier (2021), v němž má herec výraznou roli. Budete-li pozorní, ve třetím dílu Power Broker uvidíte třeba pražský Trojský most. Brühl tedy dobře ví, kam začátkem července vyrazí.

Budete-li mít trochu štěstí, můžete ho potkat na 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.