Dnešní generace už se nestydí o obtěžování mluvit, říká herec Juraj Loj

Mohl byste nám přiblížit, o co ve filmu půjde?

Film je velmi jemně inspirován Bambini di Praga a Bohumilem Kulínským, ale ne jenom jím. Je vyprávěn z pohledu mladší sestry, kdy probíhá rivalita mezi mladší a starší sestrou i jinými děvčaty ze sboru. Sbor se připravuje na velké turné do Ameriky a sbormistr si vybírá 20 nejlepších. Jede se na soustředění, kde probíhá intenzivní příprava.

Jaká je vaše role sbormistra?

Je velmi pedanský, vášnivě miluje hudbu. Vnímá i ta děvčata přes hudbu. Na soustředění je i jeho maminka, která mu pomáhá vést sboristky.

Řekl byste, že je to role sexuálního predátora?

Takhle explicitně bych ho nenazval, samozřejmě je tam predispozice, že je to sexuální deviant, ale myslím si, že je to vzorec z rodiny. Je všeobecně známo, že jeho otec dělal to, co dělal. Já jsem si toto vzal do své postavy, abych měl odůvodněno, co se ve sboru děje. Je to jakási norma, kterou si on z rodiny přebral. Děvčata k hudbě přistupují s vášní a na sbormistra pohlížejí jako na vzor a modlu. Dokážu si představit, že je to ego lahodící – mít tolik děvčat, pro které je pánbůh.

Vy jste zmínil Kulínského, do jaké míry jste se inspiroval jím?

Je to jen jemně inspirováno. Hledal jsem postavu na novo. Nechtěl jsem hrát Kulínského. Jen jsem od něj převzal některé psychologické prvky.

Sestry ve filmu jsou ve věku 13 a 15 let, odpovídají citlivému věku dívek z kauzy, jaké to pro vás bylo s nimi pracovat?

Bylo velmi zajímavé s nimi pracovat, tím že jsou „neherečky“, byly velice autentické. Bylo těžké dostat se na jejich level a byla to obrovská škola. Říkal jsem si, že jsou tak skvělé, jestli jim to náhodou nepokazím. Vytvořil jsem si osobní metodu hraní, kde jsem neustále zpochybňoval sám sebe. Využívali jsme přirozený respekt, který vůči mně měly a který byl velmi důležitý pro film, pak jsme potřebovali, aby respekt trochu opadl. Ondra za mnou přišel a řekl mi, že jsou přede mnou příliš utažené, abych jim řekl nějaký vtip. Byla to výzva, abych to nepřepískl. Byla to taková neustálá hra.

Co jste věděl o kauze Bambini di Praga?

Absolutně nic.

Změnil se váš pohled na tuto problematiku?

Já si myslím, že je skvělé, že vznikl tento film. Jsou to témata, na která je potřeba poukazovat. I přestože jsme v době, kdy se ta generace nestydí mluvit o tom, že je někdo obtěžuje. V těch devadesátých letech to bylo svázané, což se potvrdilo i u Bambini di Praga. Rodiče tlačili na děti, aby dělaly, co se jim řekne a dostaly se tak do světa. To je něco, co my jsme nemohli. Právě skrze děti si splnili nějaký svůj sen, který nemohli zažít. O těchto tématech by se mělo mluvit, neměli bychom se bát je otevírat.

Premiéra filmu je naplánována na listopad letošního roku.

Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku