Článek
S Danem Svátkem si dáváme sraz stylově, u piva. Pár desítek minut nato představil divákům v Domě České televize svůj nový projekt. Scénář k němu se připravoval pět let.
ČT dvoudílný thriller odvysílá počátkem příštího roku.
Vloni jste představoval v Karlových Varech Úsměvy smutných mužů. Film zabodoval v českých kinech, ovšem řeší přílišnou konzumaci alkoholu v Česku. Co je pro vás ještě norma, kolik je to třeba půllitrů piva?
To je u každého jinak. Každý má hranici jinde, ale spousta lidí u nás si právě myslí, že jsou s konzumací pořád v pohodě, ale oni už vlastně nejsou.
Do Varů jste letos přivezl televizní projekt. Jmenuje se Stockholmský syndrom. Opět jste vsadil na Davida Švehlíka. Stává se vaším dvorním hercem?
To nevím, ale musím říct, že jsem byl nadšený ze spolupráce na Úsměvech smutných mužů. A toto se natáčelo relativně blízko, vlastně hned po Úsměvech. Já jsem tu zkušenost s ním měl vžitou, že jsem si říkal, že by to nebyl špatný nápad, kdyby tam hrál také hlavní roli.
Prozradíte mi něco z děje?
Obecně je příběh o obchodu s bílým masem. Jsou tam dvě dějové linie. Jedna je o únosu holky, kterou její přítel v podstatě přinutí odjet do Amsterdamu, kde nakonec skončí kdesi v bordelu. Pak je tam linie policisty, kterého hraje David Švehlík. Ten postřelí člověka, jenž je otcem unesené dívky, a toho hraje Martin Finger. Za postřelení jde sedět, a když vyjde z vězení, tak se ty linie znovu propojují a oba muži se střetávají ještě jednou, aby řešili otázku unesené dívky.
Projekt bude vysílat Česká televize, víte už datum?
Datum nevím, ale mělo by to být někdy v lednu.
Kdysi jsme spolu mluvili o tom, že zfilmujete další román svého kamaráda Josefa Formánka, Mluviti pravdu. Nastal ten čas?
Ještě před tímto jsme se spolu dohodli na jeho poslední knížce. Ta se jmenuje Dvě slova jako klíč, a příští rok bychom měli začít natáčet.
To je ovšem silná psychologická sonda...
Je to těžší téma. I když to jsme si říkali o Úsměvech taky, že je to těžké téma, a diváci nás překvapili. Asi záleží na tom, jak se to divákům podá. Pokud tam zůstane atmosféra, kterou v knize Josef vytváří, tak si myslím, že to má i divácký potenciál.
A v jaké fázi je Mluviti pravdu?
V podstatě je to teď téměř napsaný scénář. Nicméně si necháme trochu čas na to, abychom nejprve dodělali Dvě slova jako klíč. Jdeme vlastně postupně, protože Mluviti pravdu je opravdu velmi nároční projekt. Je potřeba velká mezinárodní koprodukce, je to strašně drahý film. Všechno je v procesu.
Dvě slova jako klíč je v podstatě psychologické drama, je vám toto téma blízké? V knize se řeší mimo jiné konzumace marihuany. Po alkoholu, tedy hlavním motivu Úsměvů, se tak řeší závislost na lehkých drogách, která se může opravdu zvrtnout.
To je pravda, ale s touto linkou nejdeme úplně prioritně ven, protože je tam spousta jiných, důležitějších otázek. Josef Formánek má ve zvyku řešit smysl života, pořád se zamýšlí, proč tady vlastně jsme, a toto mě na tom zajímalo. Když řeknu, že je to o smrti, tak to zní depresivně, ale obsahuje úvahy o tom. Je to krásný příběh o životě a toto mě na tom baví nejvíce. Musím říct, že se tam marihuana v podstatě ani neobjeví.
Už jste si sám pro sebe zjistil, proč tady jsme?
Já jsem tady proto, abych s vámi dělal rozhovor.
Může se vám hodit na Zboží.cz: