Článek
Pro režiséra Hong Khaoua je to dost osobní téma – se svým hlavním hrdinou má mnoho společného. Khaou se narodil v Kambodži, ale ještě když byl malé dítě, utekli jeho rodiče před Rudými Khmery do sousedního Vietnamu. Jenže toho se pár let poté definitivně zmocnili komunisté a Khaouva rodina nasedla podobně jako dalších osm set tisíc lidí na loď a znovu uprchla, aby nakonec skončila ve Velké Británii. To bylo dnešnímu režisérovi osm let.
Zásadní posun ve vývoji scénáře Monzunu znamenaly především dvě události. Jednak se Khaou účastnil prestižního workshopu Sundance Screenwriters Lab.
„Bylo to skvělé, působilo to na mě jako terapie,“ říká. „Cítil jsem se hodně zranitelný, protože scénář byl ve velmi rané fázi, ale donutili mě tam mluvit o těch správných, důležitých věcech. Téma, které se táhne mými filmy, je kulturní identita, nedokážu se mu vyhnout. Když jste uprchlík a přijdete o domov, neustále bojujete o to, abyste mohl znovu pocítit, že někam patříte. Otázkou bylo, jaký tvar a strukturu tématu dát, a v tom mi na Sundance hodně pomohli.“
A druhým impulsem byla režisérova první návštěva Vietnamu od útěku jeho rodiny.
„Najednou jsem si při psaní Kitova příběhu mohl představovat, co bych v jeho kůži asi udělal já. Kit chce pochopit, do jaké kultury patří, porozumět své minulosti, o kterou ho jeho rodiče připravili. Potom mu ale dojde, že ho jeho rodiče vlastně zachránili. Obvykle se říká, že se musíte vrátit do minulosti a vyřešit ji, abyste se mohli pohnout kupředu. Ale takový návrat vám žádné definitivní odpovědi nedá, jen vás trochu uvnitř změní. A vy se můžete naučit ne po minulosti dychtit, ale žít s ní.“
Film pro dnešní dobu
Roli Kita režisér svěřil Henrymu Goldingovi, kterého si můžete z českých kin naposledy pamatovat z Nebezpečné laskavosti a který se brzy objeví třeba v novém snímku Guye Ritchieho
„Nálada a tón toho scénáře byly velmi odlišné od všeho, co jsem dosud dělal, a téma hledání vlastní identity ve mně silně zarezonovalo,“ říká Golding, který žije v Singapuru, vyrůstal v Anglii, ale narodil se v Malajsii. „Vietnam měl pro Kita něco znamenat, ale on nic nepociťuje, nepřipadá mu povědomý, nepoznává vůně, zvuky, lidi, jejich jazyk. Rozumím tomu, i já si v Malajsii připadám jako cizinec.“
Khaou podle svých slov doufá, že by Monzun mohl být tím správným filmem pro dobu, v níž jsou všude po světě na vzestupu nacionalisté a v médiích se objevují stereotypní obrazy uprchlíků.
„Film jsem chtěl natočit tak, aby dal divákům prostor o těchto otázkách přemýšlet a ideálně dospět k vlastním závěrům,“ uzavírá Khaou.