Casey Affleck ve Varech: Čas strašně letí, stárneme tak rychle

To se mi líbí, ten váš slovník. Ano, jsme parta. Udělali jsme spolu už tři filmy, máme toho hodně za sebou. Rád spolupracuju s kamarády. Když kvůli natáčení hodně cestujete, neustále se setkáváte s novými lidmi a musíte se učit, jak to s vámi dotyčná nová osoba vlastně myslí. Vážím si toho, že můžu natáčet s přáteli. Vidíme a cítíme věci podobně. Líbí se mi filmy, které tahle partička udělala, i když jsem se na nich třeba nepodílel. Děláte věci, u nichž je vám příjemně a pak jste na ně ještě pyšný – to není tak málo, ne?

Má naprosto jasnou vizi a přesně nám ji sděluje, ale zároveň je otevřený vůči nápadům, které mají jeho spolupracovníci. Někdy si dokonce říkám, že by měl být přísnější – občas totiž režisérovi nabídnete nějaké nápady a vlastně si už předem přejete, aby je zamítl.

Hluboko v srdci totiž víte, že jsou špatné. Když jsem dostal scénář k Přízraku, myslím, že to byl nejméně konkrétní filmový text, jaký jsem kdy četl; většinou dostávám na stůl tradiční scénáře. David ovšem má unikátní hlas, který cítíte z každé popsané stránky. Jeho filmy taky nejlépe fungují ve chvíli, kdy tomu hlasu bedlivě naslouchá. Přízrak byl mnohem experimentálnější, než je zvykem; byl to příběh s málo dialogy a mnoha popisy.

Že úplně přesně nevím, o čem to je. Když mi David Přízrak poprvé vysvětlil, znělo to jako podivný, krásný experiment, který bude především vizuální. Řekl mi: „Budeš duch. Budeš na sobě mít prostěradlo, budeme natáčet pořád na stejném místě.“ Hodně jsme se bavili o vizuální stránce filmu a taky jsme si vyprávěli o vztahu mezi mnou, který nečekaně zemřu, a Rooney Marou, která hraje mou manželku.

Nejsem to pořád já. Jsem to já jen občas – a nezlobte se pro tu hloupou odpověď. Byl to často někdo jiný, dokonce to byli dva lidé. Dva moji duchové-dubléři.

V tom domě to bylo nebezpečné dost, to je jasný. Ale vážně: částečně to bylo z časových důvodů, už jsem měl pak jinou práci.

Takhle úplně jsem to nemyslel. Každý filmař vám řekne, že jednou z nejlepších věcí, které zažívá při práci, je poznávání něčeho nového. Od každého se něco naučíte, nikdy to není nuda, nezakrňujete. Ale myslím si, že lidé, kteří mají stabilní spolupracovníky, mohou svou práci neustále zlepšovat.

Čas strašně letí, stárneme tak rychle… Je hezké trávit čas s lidmi, o kterých už předem víte, že je za á máte rád a za bé máte něco společného. Když najdete někoho, s kým se vám dobře povídá a on na vás slyší, měl byste s ním pracovat i nadále.

Nikdy si nemyslím, že by byl film můj. Jestli někomu patří, pak režisérovi. Když jste součástí nějakého filmu, to málo, co můžete udělat, je trošku pomoct s publicitou. Jsou filmy, které mají specifický typ publika, takže jedete jen na pár festivalů. A pak jsou filmy, které běží v kinech půl roku, takže s nimi jezdíte všude a propagujete je znovu a znovu, donekonečna.

Jo, jo.

Vůbec si nestěžuju, jen se snažím vysvětlit, že existují dva různé typy práce – jedna pro velké studiové snímky a jedna pro typ filmu, jako je Přízrak, kdy se toho po vás až tak moc nechce. O to víc vás těší být třeba tady.