Byla jsem nadšená, když se mi Gott setkal s Remkem, říká Helena Třeštíková

Soukromý vesmír je i mezi jinými časosběrnými projekty Heleny Třeštíkové, dnes už autorky evropského formátu, unikátní svým ještě větším důrazem na každodennost. Velké dějiny se tu dějí jaksi mimochodem a jen to opravdu podstatné a důležité přesáhne i rodinný práh Kettnerových. Typicky 17. listopad 1989. Navíc k téhle 37 let dlouhé lince Třeštíková přidala vesmír a Karla Gotta, dvě veličiny, k nimž se lze lehce vztáhnout.

„My si velice vážíme tvorby Heleny Třeštíkové a chceme s ní být spojováni. Soukromý vesmír nesleduje tak kontroverzní téma jako její předešlé snímky, ale přesto je výborný. Proto jsme ho vybrali i do soutěže dokumentů na MFF Karlovy Vary,“ řekl Novinkám umělecký ředitel festivalu Karel Och.

A co ke svému filmu říká sama dokumentaristka?

Začalo to tak, že jsem jako čerstvá absolventka FAMU nastoupila do Krátkého filmu Praha, kde se točily patnáctiminutové dokumenty jako předfilmy do kin. Navrhla jsem téma „jak ženu změní mateřství“.

Všechny kamarádky zrovna měly děti, já tehdy ještě ne, a zajímalo mě, co to s ženou udělá. Téma mi schválili a v ten moment mi Jana, kamarádka od nejútlejšího dětství, oznámila, že čeká dítě. Hned jsem se jí ptala, jestli bych o ní mohla točit, a i když nejdřív váhala, nakonec souhlasila a vznikl film Zázrak. Tehdy mě uchvátilo, jak člověk přijde na svět, viděla jsem vlastně Honzu dřív než Jana.

Byl to pro mě silný zážitek a bude až do konce života. Přemýšlela jsem, co z toho človíčka bude, nějak to ve mně zrálo, a když mu byl asi rok, napadlo mě jeho růst zaznamenat.

Dostal se tam až v momentě, kdy jsme film dávali dohromady. Věděla jsem, že nesmí být jen o tom, jak se někdo narodil, byl malý a pak vyrostl, že tam musí být také doba a životní témata, jistoty i nejistoty.

Téma mého života je vesmír, symbol jak nejistoty, tak usilování, snahy někam jít a zkusit něco neověřeného. Navíc se mi zdálo, že vesmír je snadno zobrazitelný, archivy toho nabízejí spoustu, a také jím lze spoustu věcí dobře vyjádřit.

Trochu to vycházelo ze starého vtipu z osmdesátých let. Otázka: Jak bude jednou posuzován Gustáv Husák? Odpověď: Jako bezvýznamný politik v éře Karla Gotta.Éra Karla Gotta, to je přece něco! Tak vznikl nápad, aby procházel celým filmem.

Ostatně být jednou z mála jistot života nějaké země může být krásný pocit. A byla jsem naprosto nadšená, když se mi Karel Gott s vesmírem setkal: Vladimír Remek si vezl do vesmíru jeho písničky! Tady se najednou ty dvě linky protnuly!