Článek
Kvůli roli Jany, vůbec její první filmové, jí ostříhali ofinu. „Do podobného experimentu již nepůjdu,“ směje se studentka alternativního a loutkového divadla. Vlasy jí už dorostly.
Ve Varech si Duklu 61 zažila i v kině. Ve čtvrtek se tam představí i druhý televizní projekt, v němž si v uplynulých měsících zahrála, Balada o pilotovi. Česká televize jej odvysílá na podzim. A ona v něm hraje vlastní babičku.
Jak se studentka alternativního divadla dostane k roli v Dukle 61?
Úplnou náhodou. Já jsem se k roli dostala přes spoustu osob. A přes casting, kterým jsem musela projít. A také si na mě vzpomněla Martha (herečka Dejvického divadla Martha Issová – pozn. red.) přes šatnu, její příbuzná se mnou také chodila na gympl. Takže mi pak jednou zavolali a pak to vyšlo.
Režisér snímku David Ondříček říkal, že viděl hodně, hodně dívek, aby roli obsadil. Víte, kolik jich bylo?
Nevím, přiznám se, že nevím. Vím, že to už byla druhá nebo třetí várka dívek, ve které jsem byla. A potkala jsem tam i kolegyně ze starších ročníků DAMU. Myslím tedy, že těch holek bylo tedy hodně, ale kolik přesně, nevím.
Děj se odehrává v 60. letech Jaké máte rodinné vzpomínky na 60. léta?
Tak to moc nevím. Asi si takhle rychle nevzpomenu. Šedesátá léta? To se pak rodili naši. Děda (spisovatel, scenárista Jiří Stránský – pozn. red.) v té době? K němu se asi nechovali úplně hezky…
V rámci Dukly 61. Zaujaly vás na době třeba kostýmy? Účesy?
Bavily jsme se o tom s maskérkami. A zjistily jsme, že tahle doba byla z tohohle hlediska pro diváka trošku nezajímavá. Většinou ty hezké věci, válečné, poválečné, jsou mnohem zajímavější. Konkrétně účesy a šaty. Nejen pro diváky, ale také asi pro herečky. Přišlo mi to takové sušší. Zrovna já jsem měla vypadat navíc jako chudě. Já jsem si to ale užila, vyzkoušela jsem si mít ofinu. A to mi stačilo. Tedy jednou, zatím.
CELÝ ROZHOVOR S ANTONIÍ FORMANOVOU VYJDE V SOBOTNÍ PŘÍLOZE DENÍKU PRÁVO BĚHEM LÉTA.