Článek
Nápad společně natáčet měli Reed i Metallica už před dvěma lety v říjnu. Setkali se tehdy při uvádění vyvolených do rock’n’rollové Síně slávy v americkém Denveru a na slavnostním ceremoniálu společně zahráli písničky z repertoáru Velvet Underground Sweet Jane a White Light/White Heat.
Reed prý v tu chvíli věděl, že jsou stvořeni jeden pro druhého a společné natáčení je jen otázkou času. To se také stalo.
„Lou řekl, abychom společně nahráli desku,“ vzpomíná Lars Ulrich, bubeník skupiny Metallica. „Když nám to volal, stáli jsme zrovna venku u svých vozů. Podívali jsme se na sebe a řekli – OK.“
Původně mělo jít o album, na němž Metallica a Reed přepracují jeho starý materiál, který členové metalové kapely považují za klenoty. Pár dnů před společnou session ovšem přišel Reed s jiným nápadem.
Oživili hru Lulu Plays
Před časem složil písně pro amerického avantgardního divadelního režiséra Roberta Wilsona a německý divadelní soubor, který od dubna letošního roku hraje v Berlíně hru Lulu Plays. Jeho písně jsou inspirovány díly Earth Spirit a Pandora’s Box německého expresionisty Franka Wedekinda, který v nich přepsal básně Edgara Allana Poe ze sbírky Havran.
„Dali jsme si za úkol oživit Lulu sofistikovaným způsobem, s využitím tvrdé rockové hudby. Když jsme nakonec písně nahrávali, bylo mi jasné, že sen se stal skutečností a že jde o to nejlepší, co jsem za celý svůj život natočil. A točil jsem to navíc s tou nejlepší kapelou, se kterou jsem mohl,“ tvrdí Reed.
Nepochopitelná energie
Výsledkem je album Lulu. Vzniklo během deseti nahrávacích dnů v kalifornském studiu Metalliky a oba hudební subjekty si práci na něm rozdělily spravedlivě. Metallica se podepsala pod hudbu, Reed pod texty a zpěv.
Jeho příběh vypráví o temných stránkách života. „Množství temných věcí na albu je až elektrizující,“ řekl Reed v rozhovoru pro britský list Guardian. „Dlouho jsem čekal na možnost udělat něco podobného s tak kompetentními lidmi. Jsem povzbuzený a šťastný. Někdy ve mně tenhle materiál probouzí takové emoce, že ho musím pro jistotu vypnout.“
Producent Hal Willner podotýká, že výsledná práce není v žádném případě určena k bezděčnému poslechu. „Bez pochyby je to hluboká muzika. Nevím, jak to přesně říct, ale není to něco, co byste měli poslouchat jako doplněk k nějaké činnosti nebo bez soustředění.“
Lars Ulrich v Guardianu přiznal, že si raději zpočátku nepřipouštěl, že je součástí něčeho velkého. „Snažil jsem se nic takového nevnímat. Fantastické souznění tvůrců při práci na albu mi ovšem dalo spoustu energie. Sedm vteřin poté, co Lou vešel do studia, se mi v hlavě promítly scény z filmu Exorcista. Bylo to spontánní. Pochopit, co se vlastně přesně stalo, mi zřejmě potrvá ještě spoustu let.“
Reed si to zase vysvětluje tak, že jejich spolupráci ochraňovali bohové. „Když jsme začali hrát, pochopil jsem, že se děje něco vážného. Hrál jsem s Jamesem Hetfieldem a Kirkem Hammettem a bylo to bez nejmenších problémů. Má kytara, jejich kytary. Zvuk nástrojů byl jako oheň. Ti nahoře nad námi bděli,“ pokusil se vysvětlit.
Metallica bude až příště
Jakmile album vyšlo, někteří fanoušci Metalliky byli rozhořčeni a rozhodli se dát Reedovi najevo, že s jeho přimknutím k jejich oblíbencům zásadně nesouhlasí.
„Fanoušci Metalliky mi vyhrožují, že mě zastřelí. Prý za to, že jsem se na té desce objevil. Slyšel jsem také, že dělají různé rituály a chtějí mou smrt,“ smutnil minulý týden Reed.
James Hetfield, zpěvák a kytarista Metalliky, se pak snažil emoce zklidnit. Vysvětlil, že album Lulu není možné chápat jako další řadovou desku jeho kapely.
„Je to něco úplně jiného,“ říká. „Je to prostě Lulu, není to Metallica ani Lou Reed. Je to projekt, který nám byl nabídnut a jehož jsme se chtěli zúčastnit. Někteří fanoušci si myslí, že je to nové album Metalliky. Tak to ale není. Je tam sice pár ostrých riffů a já tam trochu zpívám, primárně je to ale Lou a jeho slova. Pokud chcete opravdovou Metalliku, musíte si ještě počkat.“
