Článek
Věděla jste už dřív, kdo byla Florence?
To ví každý student divadelní školy. Je to legenda. Vzpomínám si, že poprvé jsem ji slyšela na postgraduálu, když jsme nacvičovali Sen noci Svatojánské. Všichni studenti z hudební katedry v Yale byli na hromadě kolem kazeťáku v orchestřišti a brečeli smíchy, nikdo nechápal, co to má znamenat. To bylo moje první setkání s Florence.”
Jak se výborné zpěvačce hraje zpěvačka velmi špatná?
Děkuji! Já bych si ze zpěvu dala tak dvojku, možná jedna mínus. Jsem si velmi dobře vědoma svých hranic. I když úplně na počátku jsem chtěla být dobrou zpěvačkou, jako dítě jsem operní zpěv studovala, ale záhy jsem s ním přestala - jak přišlo kouření, alkohol a další zhýralosti. Chovám velkou úctu k dobrým pěvcům a od počátku jsem věděla, že já se mezi ně řadit nebudu. Než se mi podařilo dostat se pro tuto roli do hlasového rozpětí Florence Jenkinsové, byl to docela boj. Měla F nad vysokým C, s čímž Maria Callasová bojovala celý život a nebylo to snadné.”
Manžela a manažera Meryl Streepové hraje Hugh Grant.
Měla jste na zpěv učitele?
Ano, nedávno jsem točila rock’n’rollový film (Nikdy není pozdě) a moje kolegyně z toho filmu, Audra McDonaldová, mi doporučila svého učitele Arthura Levyho. Asi měsíc a půl jsme se dvakrát týdně scházeli a já ho trápila. Ale byla to zábava. Že něco není v pořádku, jsem poznala, když se náš pianista, který se při hraní vždycky tvářil strašně vážně, chichotal. Říkala jsem si, že to asi bude legrace.
Měla jste někdy pocit, že to bude vypadat škodolibě, že se Florence vysmíváte?
Smích je něco, co přichází, aniž bychom to ovládali, takže pokud se smějeme, má to tak být. Ptáte se, jestli je škodolibé se jí smát, ale já myslím, že se jí lidé nesmáli nijak ve zlém. Myslím, že se bavili tím, co za trosky zbylo z árií, které se pokoušela zazpívat. Byly to velmi složité kusy, nemyslím, že by to bylo k smíchu. Známe to všichni: zkoušíme a zkoušíme a nejde nám to, ale když se dál pokoušíme, je to báječné. Báječné je, jak blízko byla dokonalosti. Mluvila jsem s operní zpěvačkou, která se mnou dělala rozhovor pro jednu klasickou rozhlasovou stanici, a ta říkala: „Víte, přistupovala ke zpěvu vážně, a byla velmi blízko, a my jen seděli napjatí, jestli se jí to povede.“ Bohužel se jí to nepovedlo.
Smáli jste se při natáčení hodně?
Ano, já sama se nedokázala moc ovládat. Zadržovat smích mi moc nejde. Podstatná část herectví tkví právě v tom, že jste živě v okamžiku, který právě probíhá, a pokud je to, co se právě děje, legrační, pak si musíte dávat pozor.
Pokazili jste smíchem některé záběry?
No jistě! Když to bylo potřetí, Stephen už se moc nesmál. Nebyl tím ani trochu okouzlen. Ani já jsem se nechtěla smát, protože jsem každý den měla jen velmi omezenou hlasovou kapacitu. V opeře vám árii Královna noci nikdo nezazpívá víckrát než dvakrát za týden. To byste svému hlasu nikdy neudělali. A já to zpívala osmkrát denně, a pak přišla druhý den a znovu, a ještě k tomu další písně, protože jsme měli Carnegie Hall pronajatou jen na tři dny.
Ve filmu si Florence musí přečíst kritiku na koncert v Carnegie Hall. Čtete vy recenze na svou práci?
Když vám někdo řekne, že jste byla dobrá, úlevně si oddechnete. Nesnažím se hned na Googlu hledat všechny komentáře k tomu, co jsem udělala, řekla nebo kde jsem se objevila, protože to vám může poškodit sebevědomí, které jste si horko těžko vypiplali. Svět je plný jedovatých řečí.
Kdybyste měla dát nějakou radu mladé Meryl Streepové, co by to bylo?
Řekla bych jí: „Neřeš, kolik vážíš, Je to ztráta času.” Ženy tím tráví strašnou spoustu času.