Článek
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste se před 15 lety v New Yorku sešli na pódiu s Chrisem Woodem a Billym Martinem?
Bylo úžasné hrát společně. Úplně první věc, skladbu Uncle Chubb, kterou jsme hráli, jsme také nahrávali a později zařadili na první album.
Byl váš přístup záměrně novátorský?
To je těžká otázka. Nebylo to intelektuální rozhodnutí, ale řekl bych, že to bylo odrazem naší přirozenosti. Pro nás všechny je improvizace velmi důležitá. Snažili jsme se o kombinaci jazzu s prvky moderní taneční hudby, hip-hopu, funky. Ano, řekl bych, že to byl záměr. Chtěli jsme prozkoumat jazzové hudební pole a přetvořit ho podle vlastních představ.
Co všechno jste v té době poslouchali a jakou muziku posloucháte dnes?
Poslouchali jsme toho společně hodně - dance, klasickou hudbu, hodně jazzu...
Abych byl upřímný, poslouchali jsme všechno. Dnes jsem z těch, kteří si rádi poslechnout například PJ Harvey nebo hip-hop.
Stylově jste těžko zařaditelní. Cítíte se především jako jazzová skupina?
Nemyslím si, že jsme kdy byli jazzová skupina. Nerad bych to teď nějak pojmenovával. Lidé z hudební branže naší hudbu nazývají jazzem, naopak ti, kdo hrají tradiční jazz, tvrdí, že hrajeme rock. Nevím.
Jaké bude vaše chystané vystoupení v Praze?
Až budeme koncertovat v Praze, budeme hrát kreativní hudbu, o což se snažíme vždycky. Zahrajeme skladby ze všech období i ty, které jsme právě dokončili.