Matrix festivalovým hostům na Riviéře srdce nerozbušil

Pozvali dokonce velmi početnou delegaci v čele s producentem Joelem Silverem, herce včetně Keanu Reevese, Carrie-Anne Mossové, Laurence Fishburna a Moniky Bellucciové, tvůrce zvláštních efektů Johna Gaetaea a řádku dalších.

Nepřijeli ovšem režiséři bratři Wachowští a svým způsobem možná dobře udělali, protože poměrně chladné přijetí, jakého se prostřednímu dílu Matrixu dostalo od akreditovaných novinářů, by jim náladu asi moc nepozvedlo. Ačkoliv se během novinářské projekce několikrát ozval spontánní potlesk, ještě než se rozsvítilo v sále, nastal téměř bezhlučný úprk. Ten lze sice vysvětlit snahou dostat se co nejrychleji na tiskovou konferenci, ale ani tam nečekaly filmaře žádné zvláštní ovace.

Překvapivě vlažný potlesk otevřel besedu, kde nejvíc otázek směřovalo k technické stránce filmu a kde nejméně třídenním strništěm zarostlý Keanu Reeves i těhotná Carrie-Anne Mossová odpovídali trochu rozpačitě na dotazy typu "jak se vám v tak technicky složitém filmu hrálo".

"Samozřejmě je docela těžké hrát před "modrým plátnem" scény, které se dávají dohromady teprve pomocí počítače, ale je to prostě práce, hraní," řekla například Mossová a nádherná Monica Bellucciová, která měla odpovědět, jak ke své roli přišla, s trochu udiveným výrazem prohlásila: "Wachowští mě zkrátka viděli ve filmu Malena, pozvali mě na kamerové zkoušky a pak mi tu roli dali."

Canneské festivalové publikum si jednoduše na "Matrixy" moc nepotrpí, minimální "hvězdičkové" hodnocení v listu Film francais to jen potvrdilo a vše "dorazily" páteční místní noviny, které otiskly na titulní fotografii, kde by člověk čekal třeba Reevese, Kevina Costnera (natáčí nedaleko odtud nový western) s partnerkou Christinou Baumgartnerovou - jak jdou na premiéru Matrixu...

Jinak se ovšem Matrix Reloaded o svůj osud v kinech bát nemusí. Děj navazuje tam, kde minule skončil a pokračuje v tomtéž duchu. Neo, Trinity, a Morpheus se dostanou o kousek dál v úsilí zachránit lidstvo, přibudou nové postavy i nové jednotlivé zápletky. Šok ze zcela nové filmové mytologie, jaký způsobili Wachowští jedničkou, se už pochopitelně nekoná, ale je tu ještě víc nádherně choreograficky ztvárněných bojových scén, více důmyslnějších a náročnějších triků a efektů, možná ještě víc strhující hudby. Nepředbíhejme ale v popisu děje ani v hodnocení, v Čechách bude premiéra již za pár dní, 22. května.

Nesoutěžní uvedení Matrixu Reloaded bylo tedy - ať se to komu líbilo nebo ne, událostí prvních festivalových dnů. Jeho hlavní program, který tvoří úplně jiný typ kinematografie, mezitím začal naplno. V soutěži celovečerních hraných filmů, kde je letos pět(!) francouzských a tři koprodukční snímky s francouzskou účastí, zatím určitě nejvíc zaujal film íránské režisérky Samiry Makhmalbafové V pět hodin odpoledne.

Je tak působivým obrazem života v současném Afghánistánu, až se člověk zastydí za vlastní život a případné stesky na něj. Ostatně velice talentovaná filmařka Makhmalbafová předkládá osudy těžce zkoušených lidí, kteří nesou svůj krutý úděl s obdivuhodnou důstojností, s naléhavou, přitom bez laciného vydírání podanou výčitkou ke světu, který to podstatné nejspíš vůbec vědět nechce. Hned na začátku festivalu se tak ukázaly v jednom dni dva protipóly současné kinematografie, přičemž V pět hodin odpoledne jen trochu citlivému člověku rozbuší srdce víc než Matrix. Jenže Matrix uvidí milióny a V pět hodin odpoledne v lepším případě jen další festivalová publika. Což se v historicky dohledné době nezmění ani kdyby filmoví novináři dávali své (zbytečné a s ohledem na žánr neopodstatněné) pohrdání Matrixem najevo sebevíc.