Článek
K Monkey Business loni přišla zpěvačka Tereza Černochová, jež nahradila Tonyu Graves. Je to z vašeho pohledu velká změna?
Na jednu stranu to žádná změna není. Obě mají drajv v hlase i v působení na pódiu, a tak v rámci kolegiality v kapele mezi nimi rozdíl nevidím. Současně ale musím říct, že pokud jde o hlasový rejstřík, je mezi nimi rozdíl značný. Jsou to zcela odlišné zpěvačky.
Ocenili jsme to mimochodem v době, kdy jsme s Monkey Business ve studiu nahrávali vokály na naše alba. Každá z nich je jiná a spolu tím pádem zaplnily větší výrazové spektrum. Mně osobně se zpívá dobře s oběma.
Poznamenal odchod Tonyi Graves nějak kapelu?
Neřekl bych. Určitě je to ale i tím, že její odchod neproběhl ze dne na den. My jsme ji nevyhodili a ona neodešla naštvaná ani nepráskala dveřmi. V posledních dvou letech nám říkala, že má strašně málo času na své děti a rodinu a že by se také chtěla věnovat své sólové kariéře. Vycházeli jsme jí v tom maximálně vstříc a angažovali jsme Terezu Černochovou, jež s námi jezdila na ty koncerty, na které Tonya nemohla.
V posledním roce nám Tonya naznačovala, že asi odejde, a nakonec se pro to opravdu rozhodla. Šlo to postupně, což bylo dobré jak pro kapelu, tak pro fanoušky, kteří si na přítomnost Terezy zvykali. Na posledním turné bylo vidět, že ji přijali perfektně.
Bez výjimky?
Pár výjimek bylo, ale šlo většinou o poloanonymní reakce na Facebooku. Nebyly sprosté, spíš se nesly v duchu konstatování, že Tonyu stejně nikdo nahradit nemůže.
Odešla i kvůli své sólové kariéře. Vy byste vlastní desku natočit nechtěl?
I když to tak na pódiu asi nevypadá, odjakživa se považuju za týmového hráče. Rád se předvádím, jsem exhibicionista a být vpředu mi dělá moc dobře, zároveň ale mám rád bezpečí kapely. Zvyšuje mi to sebevědomí.
K té sólové desce ale nakonec asi stejně dojde. V Monkey Business totiž máme zajímavý plán, který vymyslel Roman Holý. V horizontu dvou let bychom chtěli každý nahrát vlastní album. Vydat bychom je chtěli s naším dalším řadovým počinem jako komplet. V jednom boxu tedy bude devátá deska Monkey Business a sedm sólových alb jejích členů. Dohoda je taková, že každý z nás bude mít pro svou desku naprostou tvůrčí svobodu a může si ji natočit, jak chce a s kým chce. Náš bubeník Martin Houdek už prý začal.
To je dost odvážný projekt…
Zatím ho ale berte z poloviny jako vtip. Ačkoli je to zajímavá výzva, a jak znám členy Monkey Business, jistě se jí postavíme.
Vy sám byste si uměl napsat písničky?
Nemyslím si. Neumím hrát na žádný hudební nástroj tak, abych na něj komponoval muziku. Umím zahrát asi čtyři akordy na piáno, a ještě špatně, což není nejlepší výbava pro autorskou činnost. Navíc jsem tak šťastný a spokojený s Monkey Business, že nemám potřebu věnovat se skládání vlastních písní.
Říkal jste, že jste na pódiu exhibicionista. Kam jste v tom až zašel?
Poměrně často se při koncertech svlékám do spodního prádla. Jednou mi při produkci ruplo a já na to přišel až po koncertě. Mělo to ale obrovský úspěch.
Napomáhá tomu exhibicionismu i entuziasmus z probíhajícího koncertu?
Naprosto. U mě je to tak, že jakmile začne koncert, zbytky myšlení, které do té doby soupeřily s obrovskou trémou, jíž před vystoupením trpívám, vypnou. Koncert je pro mě zvláštní stav. Je to jako skákat bungee jumping. Chvíle před ním jsou jako chvíle před odrazem. A jakmile začne, je to jako skočit a přestat přemýšlet o tom, co by se mohlo stát.
Máte zkušenosti s bungee jumpingem?
Nikdy jsem ho neskákal, přesto myslím, že je to srovnatelné. Soudím tak z toho, co mi o skoku z mostu na laně do prázdna řekli ti, kteří ho absolvovali.
Skupina Monkey Business, Matěj Ruppert třetí zleva.
Kdy ta euforie pomine?
Zpravidla po koncertě, když slezu z pódia. Ale někdy trvá déle. Loni po vystoupení Monkey Business na Colours of Ostrava trvala až do druhého dne. Zažili jsme tam totiž asi vůbec náš historicky nejlepší koncert. Bylo to něco neuvěřitelného, přitom to dlouho vypadalo na fiasko.
Když jsme do Ostravy přijeli, pršelo. Koukl jsem se zpoza opony, kterou před vystoupením zakrýváme přípravu na pódiu, a před scénou byli jen asi čtyři lidé v pláštěnce. Pak ale začal koncert, opona spadla a před námi stálo šestnáct tisíc lidí. Vtu chvíli přestalo pršet a vysvitlo slunce. Každý následující moment byl úžasný a skončilo to tak, že jsme se potom museli opít, abychom to vstřebali.
Když jsme druhý den jeli domů, pořád nám ještě chodily esemesky od lidí, kteří nás viděli. Psali nám, že to bylo výborné. V životě jsme něco takového nezažili.
Povede se i váš blížící se koncert v pražských Žlutých lázních?
Určitě ano. Předskakovat nám bude skupina Lake Malawi, která je výborná. Její zpěvák Albert Černý bude jedním z našich hostů. Dalším bude Jan Cina, ale víc jmen nebudu prozrazovat. Zachováme zvyk, že naši hosté budou zpívat naše písničky. Také samozřejmě odehrajeme mnoho našich skladeb a chystáme i zajímavou podívanou. Navíc během koncertu dostaneme po mnoha letech zlatou desku za půlmiliónový ekonomický obrat při prodeji posledního alba Sex And Sport? Never! a pokřtíme album remixů našich písniček, které vyjde 19. května.
Nechali jste si zremixovat své skladby?
Přesně tak. Každý remix dělal někdo jiný a asi dvě písně budou na desce ve dvou verzích. Mezi remixéry jsou například Ecson Waldes, který spolu s Romanem Holým na nápad udělat takové album přišel, Mydy Rabycad, Jirka Burian, Pavel Kučera a další.
Někteří naše písně předělali opravdu zajímavě, Mydy Rabycad ji třeba natočili celou znovu. Roman Holý to album popsal tak, že je to zachycení doby na české hudební scéně.