Článek
Je pocit z druhého vítězství v Andělech jiný, než byl loni poprvé?
Asi ne, znovu jsem nadšený, šťastný a překvapený. Je to hezké.
Myslíte si, že si vás mohou akademici, stejně jako v minulosti Dana Bártu, vybrat za svého oblíbence a udělit vám několik cen za sebou bez přerušení?
Ani bych se tomu nebránil. Nic proti Danovi, on je stejně nejlepší, ale myslím si, že je dobře, že se výsledky v umístění zpěváků začínají trochu ředit. Celé anketě určitě prospívá, že cenu nedostává jen jedna osoba, protože v takovém případě přece jen trochu ztrácí smysl.
Jaký smysl potom má anketa Český slavík, kde neustále vítězí Karel Gott?
Na to jsem v podstatě narážel. Do jisté míry to chápu a panu Gottovi to samozřejmě přeju. Osobně ale nenacházím moc důvodů, proč bych měl vyhlášení té ankety sledovat. Leda bych se soustředil na další kategorie, které tam jsou...
Vy si ale na anketu Český slavík nemůžete stěžovat.
To je pravda, stal jsem se Skokanem roku. Přiznávám se tedy, že svůj vzestup v anketě sleduju. Současně si ale uvědomuju, že vzhledem k tomu, na jakou cestu jsme se s naší skupinou Monkey Business vydali, neexistuje asi lepší varianta mého umístění v anketách než ta, která je.
Kdybychom to chtěli změnit, museli bychom se vydat jiným hudebním směrem, začít vystupovat v jiných pořadech, museli bychom se více tlačit do televize. Pak by byla situace možná jiná.
Mrzí vás, že není?
Ne, my si zvolili zkrátka jinou cestu. Navíc si myslím, že Monkey Business si vedou dobře i jako kapela. Pokud se nepletu, loni byli v Českém slavíkovi na jedenáctém místě, což vůbec není špatné.
Když jste ještě nedostával ceny, říkával jste, že na ně asi nejvíce čeká vaše maminka. Nyní je už dostáváte a mě by zajímalo, jestli to maminku stále baví?
Od koho si myslíte, že jsem minulý čtvrtek dostal první esemesku?
Od maminky...
Její slzy dojetí z té zprávy doslova padaly. Ne, ne, maminka to stále velice prožívá a je na mě určitě pyšná.
Loni o prázdninách jste byl u natáčení debutové desky Terezy Černochové. Přijel na ně i její tatínek Karel Černoch, jenž pak v prosinci zemřel. Při letošních Andělech byl uveden do Síně slávy. Jaký k němu máte vztah?
Měl jsem ho velmi rád a hrozně mě mrzí, že jsem se s ním nestačil poznat víc. Byl to strašně bezprostřední, vtipný, inteligentní a talentovaný člověk. Mrzí mě, že jsem s ním nestrávil alespoň pět let známosti, kdy bychom si mohli dojít třeba na nějaké dobré jídlo.
Jednou nám s Romanem Holým z Monkey Business vařil a bylo to naprosto fantastické. Má krásná vzpomínka na něho je právě z natáčení desky jeho dcery, kdy za námi přijel na chalupu a asi pět hodin celou společnost bavil neuvěřitelnými historkami ze startu šoubyznysu a ze svého života.
Litoval jste někdy toho, že zpíváte v Monkey Business?
Ne, jak vás to mohlo napadnout?
Opravdu nikdy?
Jsem naprosto šťastný, že mám povolání, jaké mám. Jsem totiž dost liknavý na práci a představa, že bych každý den chodil někam „do háku“, je pro mě dost hrozivá. Mám štěstí, že dělám to, co mě naprosto duševně obohacuje a baví.
