Hlavní obsah

Matěj Homola: na Indii začínám být zavislý

Právo, Jaroslav Špulák

Zpěvák a kytarista pražské kapely Wohnout Matěj Homola se vrátil z cest po Indii a rovnou vyrazil se skupinou na české turné. Tamní hudba jej nijak nenadchla, ale koncert Wohnoutu si v Indii představit dokáže.

Článek

Co vás na Indii přitahuje?

Když jsem klukům vyprávěl, co všechno jsem tam zažil, projevili přání jet se mnou. Já osobně jsem hned po loňském návratu domů zjistil, že se tam chci vrátit. Lidé, kteří sjezdili celý svět, se prý stávají na Indii závislí, což začínám chápat, protože už teď mám nutkání odjet tam zase. Je to strašně naturální země. Člověk tam vidí věci, které jinde na světě nejsou. Letos jsme se hodně přesouvali a dostávali jsme se do míst, kam turisté normálně nejezdí. Zažívali jsme spoustu věcí, které nám nebyly příjemné, kolikrát jsme seděli ve špíně v nějakém Prdelákově a snili o kouzelném prstenu nebo plášti, abychom se mohli přesunout jinam. Před pár lety jsme byli v Thajsku a s odstupem času si na žádné špatné zážitky nevzpomínám. V Indii jich byla spousta, ale stejně je to přitažlivá země.

Co konkrétně jsou ty špatné zážitky?

Drobnosti, které člověka vytáčejí. Vliv náboženství je tam sice obrovský, ale lidi tam nemají peníze a chtějí je. Snaží se je získat od turistů. My jsme byli bílí a oni nerozlišují, jestli jsi Američan nebo Čech. Několikrát denně jsme se o peníze handrkovali. V hospodě jsme měli platit padesát rupií a číšníkovi jsme dali sto. Zpátky nám vracel po jedné rupii a po každé čekal, jestli už neřekneme, že je to dobrý.

Okradli vás?

Mě okradli loni, byla to klasická loupež. Někam mě odvezli, vzali mi peníze, zkrátka bylo to nepříjemné. Letos jsem měl víc štěstí, i když se nás vlastně pokoušeli okrádat pořád. Když jsme si kupovali čaj, chtěli od nás pět rupií, přitom domácí platili dvě. Šlo především o princip, i když pro Čechy je Indie strašně levná.

Vyvažují to ale hezké zážitky, ne?

Mají tam krásnou přírodu. Památky udržují zvláštním stylem - v palácích, které známe z fotek, žijí normálně lidé. Nádherné jsou západy slunce, vylidněné pláže, komunikace s lidmi. Neustále ve mně zůstává obraz, kdy jsme se dohrkali někam do zastrčené vesnice, za ní byla rovina, poušť, nikde nic a my se šli projít a měli jsme pocit, že se tam zastavil čas. Přemýšlel jsem o tom, proč tam ti lidé vlastně žijí.

Přišel jste na to?

Narodili se tam a nemají o životě jinou představu. Nehledají jiné řešení a nechápali, proč se jich na to ptám.

Může tamní folklór ovlivnit do budoucna tvorbu Wohnoutu?

Rozhodně ne. Místní hudba nás dost ubíjela. Měli jsme o ní růžové představy, ale setkali jsme se s chaotickým vrzáním, doslova kakofonií, free jazz corem. Byli jsme rádi, když jsme ji neslyšeli. Vliv Indie se u nás ale už vlastně objevil. Když jsme měli loni před deskou Rande s panem Bendou, byl jsem tam zašitý stranou od lidí a plánoval. Vznikla spousta textů.

Dokážete si představit koncert Wohnoutu v Indii?

Dokážu, protože cokoli se tam děje, má u lidí obrovský úspěch. Světové hvězdy, které tam jezdí, vyprodávají stadióny. Měli jsme s sebou kytary a spoustakrát jsme na ulici hráli naše písničky. Indové byli hodně kontaktní, shlukli se kolem nás, usmívali se, výborní diváci i posluchači.

Kolik výlet do Indie stál?

Pětadvacet tisíc jsem zaplatil za letenku, něco za povinné očkování. Za dva měsíce tam jsem utratil osm set dolarů, a to jsem se nežinýroval. Je to tam pro nás ukrutně levné, dražší je pouze pivo.

Momentálně absolvujete české turné. Co to obnáší?

Rozsekaný zadek z cestování v dodávce a spoustu bezvadných zážitků. Od doby, kdy na nás začali chodit lidé, se pro nás každé turné stalo příjemnou záležitostí. Je to taková zodpovědná zábava.

Na co nezapomenete?

Asi před třemi lety jsme hráli někde v Krkonoších. Přijeli jsme do sálu a na zvukařském pultu byl vzkaz: "Šel jsem domů, nazvučte si to sami." Co nám zbývalo. Během koncertu jsme odbíhali z pódia a dělali si zvuk.

O čem hovoříte s diváky po koncertech?

Nejvíc lidí si s námi chce dát pivo nebo jointa. Častá je otázka, odkud jsme. Když jsme přiznali, že z Prahy, obličeje tazatelů se zakabonily. Teď už říkáme, že jsme z Jevan, kde žiju. Ptají se nás také, jak vznikají písničky, co jsme mysleli tím a tím v textu a podobně. Neřeší s námi otázky života a smrti, protože o tom naše texty nejsou. Dovedu si ale představit, že za takovým Richardem Krajčem s tímhle chodí.

Související témata:

Související články

Wohnout vydal nové album Rande s panem Bendou

Nové album Rande s panem Bendou pražského Wohnoutu pokračuje v linii nastoupené předešlými dvěma dílky Zlý noty na večeři a Pedro se vrací. Koncert a křest...

Výběr článků

Načítám