Článek
Jakým způsobem jste se do soutěže dostala?
Přihlásila mě potají starší sestra Kateřina se švagrem Romanem. Věděli, že bych se sama nepřihlásila, tak to udělali za mě. Strašně chtěli, abych se někam dostala a abych něco dokázala. Šlo jim o to, abych to zkusila. Věřili mi víc než já.
Prohlásila jste ale o sobě: "Přihlásila jsem se proto, že jsem váš člověk". To není zrovna skromné.
To psala sestra. My se potom spolu strašně pohádaly. Vadilo mi, že mě přihlásili bez mého vědomí. Nevyústilo to sice v žádný fyzický konflikt, ale křičely jsme na sebe.
Kdy jste začala být ráda, že v té soutěži jste?
Když mě porota poprvé nechala postoupit. Dalo mi to naději a sílu. Pak jsem procházela dál a dál a řekla jsem si, že to tedy zkusím. Budu pokračovat do té doby, dokud mě lidi ze soutěže nevyhodí.
Zpívala jste v barech v Německu a ve Švýcarsku. Jakou zkušenost jste si odtud odnesla?
Uměla jsem už zacházet s mikrofonem, věděla jsem, jak se mám pohybovat a jak se při zpívání chovat.
Čili jste vlastně žádného poradce před natáčením čtvrtfinále nepotřebovala.
Ale to zase ano. Pomohli mi například zlepšit mimiku.
Kdo by podle vás mohl být českou SuperStar?
Kdybych nesoutěžila, rozhodně bych posílala hlasy Sámerovi. Pro mě je to jediný kluk, který umí zpívat. On to cítí, má to tam! To říkám upřímně.
Narazila jste někdy v životě se svou upřímností?
Mnohokrát, třeba kvůli tomu, že jsem Romka. Ale nevšímám si toho. Do internetové diskuze někdo napsal: "Cikánka zůstane cikánkou." Já tvrdím, že hlupák zůstane hlupákem.
Na obličeji máte jizvy. Od čeho jsou?
Mám akné a tohle mi po něm zbývá.
