Článek
V jaké atmosféře album Czeko vyšlo?
Měli jsme z něho velkou radost, protože vydat tehdy album byl malý zázrak. Bylo složité dostat se do dobrého nahrávacího studia, jelikož jich u nás zdaleka nebylo tolik jako dnes, a ne tak dobře vybavených. Navíc jsme byli sklepní kapela a takové alba u velkých vydavatelských společností netočily. Stalo se to jednou za pár let, dnes se to už neděje prakticky vůbec. Proto jsme měli obrovskou radost. Deska vyšla u české pobočky EMI.
Czeko je vaše nejslavnější album, i když jste ho později dalšími kvalitativně překonali. Čím si jeho slávu vysvětlujete?
Doufám, že jsme ho překonali, protože kdyby to tak nebylo, byla by to velká ostuda. Každá kapela by měla překonat svou první desku, a jestli se jí to nepodaří, nemá právo na existenci.
Byli jsme v té době na scéně dva roky a asi se nám v těch písních podařila silná generační výpověď. Byla za tím ohromná energie a také revolta. Z mé strany to navíc bylo vyvrcholení deseti let snažení se na scéně zaujmout určitou osobitostí.
Možná k popularitě alba v důsledku přispělo i to, že jsme byli už relativně zkušení muzikanti, kteří moc stáli o to, aby konečně prorazili. To všechno je v ní zachycené.
Co je czeko?
V Německu to bylo v devadesátých letech označení pro pervitin. Myslím si ale, že úspěch stejně pojmenované skladby z toho alba je v tom, že každý člověk má své vlastní czeko.
Každý se někdy motá v kruhu a neví proč, aby na to přišel třeba až po letech. Minimum z těch lidí to ale dokáže ukončit a z toho kruhu, obrazně řečeno, vystoupit.
Koncertní sestava Cocotte Minute.
Potkalo czeko i vás?
Byla doba, kdy jsem se se životem moc nemazal. Tenkrát to bylo tak, že se buď ufetuju a uchlastám, a bude to má svobodná volba, anebo od toho odejdu. Jasně, ufetovat se a uchlastat je jednodušší varianta. Je to ale řešení pro sraby. Mnohem zábavnější bylo se s tím poprat a prolomit ten kruh.
Vyrostl jsem v rodině, ve které byla spousta chlastu a domácího násilí. Zjistil jsem však, že to není cesta pro mě. Nakonec mě paradoxně všechny tyhle věci postavily do latě. Musel jsem si ale přijít na to, že buď to všechno můžu pokazit, anebo porazit, a že je to jenom na mně.
Pomohla vám muzika?
Stoprocentně. Pro mě je to červená nit, která mě drží v cílevědomém a konstruktivním nastavení. Veškerou negativní energii, kterou jsem v sobě měl, jsem vždycky rval do hudby. Díky tomu jsem se srovnal.
Většina lidí z publika tedy musela být součástí mé psychoterapie, což určitě nebylo nic příjemného. Za to se jim moc omlouvám.
Přesto jste před sedmi lety kapelu opustil?
Celý život jsem podřídil hraní a muzikantskému životu. Nejsem ten, kdo sedí přes den v bance a večer na sebe vezme křiváka a tvrdí, že je rocker. Obrazně řečeno jsem v patnácti letech zalezl do sklepa a dodnes jsem z něho nevylezl.
Před časem mi to ale přestalo dávat smysl. Nikam to nevedlo a negativa pro mě převážila nad pozitivy. Zavolal jsem klukům a řekl jim, aby si s tou kapelou dělali, co chtějí.
Po asi dvou letech mi ale došlo, že problém nebyl tolik ve mně, jako v tom, jaká jsem si nastavil pravidla a jakými lidmi se obklopil. Vrátil jsem se, všechno pročistil, přenastavil pravidla a začali jsme s kytaristou Czendálem dělat kapelu jinak. A funguje to dodnes a skvěle.
Jaké jsou plány Cocotte Minute pro následující rok?
Příští rok na jaře dokončíme Czeko Tour. Potom následuje hraní na festivalech a na podzim zřejmě vyrazíme na společné turné s jednou kapelou, jejíž jméno zatím neprozradím. To bychom chtěli zakončit v nějakém větším sále. Náš samostatný koncert ve Foru Karlín v Praze vidím tak na rok 2021.
Může se vám hodit na Zboží.cz: