Článek
Co vedlo k volbě komedie Neila Simona Apartmá v hotelu Plaza, která bude mít dnes v Divadle na Vinohradech ve vaší režii premiéru?
Jako každé divadlo, tak i my zápasíme s poptávkou po kvalitní komedii. Momentálně nemáme na repertoáru dost v nejlepším slova smyslu oddechových komedií. Navíc jsme na jaře zaznamenali mírný pokles návštěvnosti. Z toho vyplývá, že jsme se rozhodli nastudovat hned dvě komedie.
Kromě Apartmá to bude v lednu Mocná Afrodité Woodyho Allena. Neil Simon je jedním z nejúspěšnějších „komediografů“ 20. století, je mistrem odpočinkového, ale nikoli podbízivého či dokonce hloupého repertoáru. Jako obdivovatel Čechova uměl napsat hry, v nichž zaznívají kromě humorných i hořké tóny.
Co vás na něm zaujalo jako režiséra?
Je to klasická konverzační komedie, což je dnes žánr na českých jevištích poměrně vzácný. Já jsem jako mladý herec měl ještě štěstí zažít na jevišti mistry tohoto umění, jakými byli Svatopluk Beneš, Václav Voska, Irena Kačírková nebo Alena Vránová. Někteří z našich herců se s ním ale při zkoušení potkali vlastně poprvé.
Vyžaduje od nich brilantní herecké myšlení, umění zkratky, velkou vnější i vnitřní techniku. Pro mě je lákavé i to, že v tomto typu textu by režisér na jevišti neměl být příliš vidět. Jeho přínos by se měl rozplynout v hercích, v udržení žánru a v rytmizaci večera, která je pro dobrý výsledek zásadní věcí.
Čím je Apartmá v hotelu Plaza atraktivní pro diváky?
Je to především herecké představení. Od diváků vyžaduje koncentraci na slovo, na vnímání jemné pavučiny dialogu, což je schopnost, která se v dnešní společnosti vytrácí. A divadlo pracující především s vizuální metaforou publiku v kultivaci vnímání slova moc nepomáhá.
Apartmá je atraktivní i v tom, že je to hra o partnerských vztazích, takže každý z diváků má šanci se s hrdiny tří příběhů během večera porovnat. A i když americký humor je razantnější, přesto je v něm obsažená stopa britské vybroušenosti. Rozhodně to není žádná lidová veselice, kde humor vzniká tím, že někomu spadnou kalhoty.
