Článek
Šárovec na svých plátnech, většinou větších formátů, ukazuje, že je dobrým žákem expresionistů, surrealistů. Bere si své ale i z hranatých forem kubistů či figurativního umění, nebo dokonce klasického romantického krajinářství.
Tematicky lze jeho práce rozdělit na portréty, religiózní motivy a veduty, tedy pohledy na město. Když zobrazuje tvář, snaží se jít pod povrch, akcentovat třeba i určité psychologické prvky. Akryl na plátně Díky Bohu! ukazuje japonskou holčičku hledící výraznýma tmavýma očima do prostoru. Její pohled má v sobě smutek, odhodlání i jakousi temnou kletbu. Obsahuje stejnou naléhavost jako dva černobílé Picassovy figurativní obrazy (litografie a lept).
Akryl na dřevěné desce Holliday Summerday 4 ukazuje na rozlehlé šedobílé ploše ukřižovaného světce, jenž působí, jako by levitoval. Dole pod ním je vidět část zelené rostliny, která přináší pomyslný smír. Podobně působí také Dalího Gaudí Emmergency cathédrale, plakát z roku 1970 vytvořený na podporu katedrály Sagrada Familia. Ovšem vizuální čaroděj z jihu Evropy je více expresivní ve výrazu, ukřižovaného pojal jako kostru a celý obraz překryl nápisy.
Mají pravdu odborníci, kteří tvrdí, že Šárovec jde v pohledech na město podobnou cestou jako Oskar Kokoschka. A že i on dokáže obraz udělat tak, aby nepůsobil jako levná barvotisková pohlednice z trafiky. Dociluje toho rozostřenými konturami, zvláštní krustou, která evokuje mírné podzimní kouřmo.
Na akrylu Pražské panorama (2021) docílil emotivního výrazu tím, že na notoricky známý pohled z nábřeží na Hrad nakladl vertikálně stékající linky temně černé barvy. Kompozice působí syrově, až výhružně. Černou linii, ovšem horizontální, použil na své barevné litografii Le disque blanc také František Kupka.
Výstava ukazuje, že i umělci z různých historických epoch věnující se odlišným výtvarným rukopisům mohou mít leccos společného. Šárovec se tedy nachází v dobré společnosti a může mu to pomoci se výrazově ještě více posunout.