Článek
Precedens vznikl v roce 1982, v bolševických časech. Bylo těžké založit kapelu?
Založit kapelu není těžké. Stačí hodně nadšení a trocha talentu. Větší problém je dosáhnout toho, aby veřejně vystupovala, případně vydala svou hudbu na nosiči. To nebylo v těch dobách jednoduché. Ale musím otevřeně říct, že jsme nebyli nějaký underground, spíš jsme pro ty povolovatele a jiné kulturní filtry byli nepochopitelní a nečitelní.
Legrační bylo, že když jsme po pár letech měli vydávat první desku, tak nám nabídl vydání Supraphon, pokud si necháme přepsat texty nějakým soudruhem básníkem Honsem. To jsme se nasmáli…
O rok později vyšel nechvalně proslulý článek Nová vlna se starým obsahem, který byl zaměřený proti české rockové scéně. Jak se dotkl vaší činnosti?
Nebyli jsme na onom seznamu, mimochodem nesmyslném, na němž byly snad i neexistující skupiny a mix nejrůznějších, spíš podle bizarních názvů vybraných kapel. Ale doba prostě byla tíživá, to všichni víme. Zažil jsem všechny ty údery proti Plastic People a dalším dost zblízka, to bylo opravdu šílené.
Precedens byla a bude kapela apolitická, ale stejně se ta normalizační příšera v textech a atmosféře našich věcí odrážela, to je jasné. O čem je název Doba ledová? O lovcích mamutů rozhodně ne!
Výraznou postavou prvního období Precedensu byl Jan Sahara Hedl. Čím pro kapelu byl?
Sahara byl prostě otec spoluzakladatel. Hlavní jeho devízou kromě originálního pěveckého, téměř recitativního projevu byl repertoár temných písní s naprosto vynikajícími texty. Už tehdy jsem ale pociťoval potřebu ženského elementu v naší hudbě, a právě v té době mě kamarád ze střední uměleckoprůmyslové školy seznámil se šestnáctiletou dívenkou jménem Bára Basiková.
Začal jsem psát její vokální linky a tím se vytvořil zvláštní kontrast mezi drsným základem včetně Saharova hlasu a jakousi éterickou polohou jejího sopránu poučeného zejména vážnou hudbou. Po Saharově náhlém odchodu z kapely bylo mým úkolem vytvořit pro její mimořádný talent repertoár.
Martin Němec a Bára Basiková, ústřední postavy historie Precedens
Proč kapelu na přelomu osmdesátých a devadesátých let už jako hvězda opustila?
Tohle je otázka spíš pro ni… Prostě se dostala mezi mlýnské kameny osobních věcí a hlavně před rozhodnutí, zda dát přednost Stromboli Michala Pavlíčka, který po zákazu Pražského výběru měl velký přetlak tvůrčích sil. Holt jsem ho na ten náš koncert neměl tenkrát zvát.
V každém případě jsme s Michalem zůstali celoživotními přáteli, a dokonce jsem pro Stromboli napsal řadu textů. Je moc fajn člověk. Bářiny odchody a návraty do Precedensu se pak staly součástí mého hudebního života. Někdy i zdrojem zklamání. Ale cesta k pokoře vede takovými cestami. Třeba to tak mělo být, kdoví?
Později s Precedensem zpívali další zpěváci včetně Petra Koláře či Ivy Marešové. Jaké jste na ně měli nároky?
Asi na to žádný recept není. Jednou mi třeba tehdejší vokalistka z Precedensu Markéta Lipšová řekla, že slyšela skvělého zpěváka v muzikálu Hair a já si ho šel poslechnout. Nijak toho nelituji, i když s jeho pozdější tvorbou mám velký problém. Natočili jsme spolu dvě kvalitní alba La, la, lá a Drž hudbu! Z písní Jsi můj anděl a Berlínská zeď se staly docela hity. Zeď hrajeme dodnes dokonce s oběma mými kapelami, tedy kromě Precedensu i s Lili Marlene se skvělou Dášou Součkovou.
Zpěváci odcházejí a přicházejí, ale některé písně zůstávají. Ty časté změny mě vždy inspirovaly k napsání nových repertoárů, vytvářely předpoklad pro další tvorbu. Nechtěl bych mít nějaký Precedens revival, který by se stejnými tvářemi omílal dokola jen dávné hity. Možná mě ty nechtěné změny naučily být kreativním. A právě teď zase mnohem víc myslím na budoucnost než na to, co bylo.
Které období Precedensu považujete za nejzásadnější?
Samozřejmě to současné… Opravdu to tak mám. Samozřejmě že byly krásné ty začátky plné entuziasmu, bylo nádherné tvořit velmi intuitivně s Bárou Basikovou Dobu ledovou a Věž z Písku (první dvě oficiální alba Precedens, poznámka autora), ale ta současná sestava s Danielou Langrovou u mikrofonu mě naplňuje velkou radostí. Má to takovou energii a moji spoluhráči jsou skvělí nejen hudebně.
Navíc mám kolem sebe kromě věčného a nezbytného spoluhráče Pavla Nedomy najednou samé čtyřicátníky. Jsou vlastně stejně mladí jako kapela sama. Když jsem ji zakládal, někteří nebyli na světě, zatímco druzí se proháněli v kočárcích a posedávali na nočníčcích. Takový generační mix, který je pro kapelu typický, mi oxiduje krev. Vím, že Precedens je pro všechny z nás teď prioritou, a to je osvobozující a motivující.
Skupina Precedens v aktuální sestavě
Co chtěla kapela na hudební scéně říct, co byla její umělecká ambice?
Ambice je ošidný pojem. Trochu mi zavání tím, že chce člověk dosáhnout něčeho jiného prostřednictvím třeba hudby. Já ale myslím, že to, co prostřednictvím hudby chci dosáhnout já, je hudba sama. Vždy jsme se snažili dělat něco jako inteligentní pop rock. Jestli jak říká Zdeněk Svěrák, není už ve spojení těch slov nějaký nepřekonatelný paradox?
Možná je art rock je to správné označení. Nevím. Furt se mi nechce ustlat si v nějakém šuplíku. Chceme prostě tvořit hudbu s důrazným akcentem na slovo tvořit. Nevyrábět něco jako produkt vhodný pro přežvýkání rádii nebo snadno stravitelný pokrm fastfoodového typu pro uši. Snažíme se vyhnout banalitám, ale i nekomunikativnímu ukájení sebe sama. Uff, to jsem se nějak povážlivě rozpovídal. Legrační na tom je, že to myslím opravdu vážně. Na ironické pózy už nezbývá čas ani nálada.
Momentálně v Precedensu zpívá Daniela Langrová. Jaké jsou nejbližší plány formace?
Ano, Daniela je jedním z důvodů, proč věřím na naši budoucnost. V jejím složitém nitru je ještě spousta rezerv. Udivuje nás stále, kolik slyšíme v jejím hlase emocí, a přitom je tak rovný a fajn člověk. To je vzácná kombinace. A také se spolu moc nasmějeme. Ono je totiž kromě všeho toho artu a rocku moc důležité se u toho bavit.
A co chystáme kromě alba, které letos chceme natočit, je zcela jistě úplně aktuální koncert v pondělí 3. dubna v pražském Paláci Akropolis. Bude to takový polovzpomínkový večer, protože na něm s námi vystoupí i vzácní hosté Bára Basiková, Jan Sahara Hedl a Michal Prokop, který zařadil mou písničku Hoří Notre-Dame na svou zatím poslední desku. V rámci dokumentu Precedens 40+ bude koncert natáčet Česká televize. Jako předkapela vystoupí výborná písničkářka Monika Sonk.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Co nám zbejvá: Komplet 1982-1984 - Jan Sahara Hedl, Precedens