Článek
Zůstal jste věrný rodné Ostravě. Není to pro zpěváka pop music nevýhoda?
Bydlím v Beskydech, kousek za Ostravou. Pokud svou otázkou míříte k tomu, že bych byl na tom lépe, kdybych bydlel v Praze, tak si tím nejsem úplně jistý.
Často vystupuji v nejrůznějších částech Slovenska, z Moravy to tam mám blíž. Taky veškeré mé osobní vazby patří tomuto kraji. Musel by to být opravdu silný impulz, který by mě donutil se přestěhovat. Zatím to byly jen nabídky do pražských muzikálů, které mě až tak nelákají, nebo do různých televizních, hudebně-zábavných pořadů. Ostrava je od Prahy vzdálená tři hodiny vlakem, což je pro většinu mých pracovních aktivit dostatečně blízko.
Svět večírků vás asi neláká, nemáte žádné skandály, vychováváte syna. Řekl byste, že jste konzervativní člověk?
To slovíčko konzervativní je složité. I když jsem studoval konzervatoř, tak bych neřekl, že jsem příliš konzervativní. Pokud se tedy to slovíčko chápe jako zaujatost proti všemu novému.
Martin Chodúr
Večírky nejsou přece vůbec žádnou novotou. Vychovávání syna je podle mě mimo veškerý konzervativismus, to je prostě povinnost každého rodiče. Vlastně ač se snažím, co to jde, nemůžu najít ani jednu oblast, ve které bych byl skutečně konzervativní.
Jsem spíše otevřený člověk. Jen automaticky nevelebím něco jenom proto, že je to nové. Možná jsem konzervativní v otázce svých osobních vztahů. Myslím, že monogamní vztah je pro mě ten nejlepší. Ale rozhodně svůj názor nikomu nepodsouvám ani nevnucuji.
Mimochodem – projevuje syn hudební sklony?
Ano, chodí do základní umělecké školy. Hraje na zobcovou flétnu. Je opravdu velmi muzikální. Teď se kromě zadané látky učí písničky, které rád poslouchá, a chce po mně, abych mu je zapisoval do not.
Okouzlil ho film Sing a zkouší si hrát písně, které z něho zná. Už umí The way I feel inside od kapely The Zombies a I’m still standing od Eltona Johna. To nejsou úplně jednoduché písně ke hře na flétnu.
On má ale velmi silnou vůli a hraje to tak dlouho, než mu to jde. Taky si je dokáže zabrnkat na piano a překvapivě čistě zazpívat. Dělá nám velkou radost! Na rozdíl ode mě ho však láká také gymnastika. To budou geny zase po mé ženě.
Řekl byste, že vaše hudba je retro?
Není to tak, že bych vědomě rekonstruoval něco, co už tady bylo. Líbí se mi, co říkal James Joyce, že si umělec nemůže vybrat. Vždycky je produktem své vlastní doby.
Ve své hudbě a textech vyjadřuji to, jaký jsem. A to, jaký jsem, je způsobeno prostředím, dobou, výchovou. A tisícem dalších okolností, na které jsem neměl žádný vliv. Jsem individualista a nesnažím se zvukově nikomu a ničemu přibližovat.
Je pro vás důležité psát si vlastní texty?
Každá hudební skladba je pro mě určitým sdělením. Protože popová hudba nemůže už nikdy přijít s něčím opravdu novým, je tedy více než kdy dřív definována svým textem nebo myšlenkou.
I v procesu psaní pro mě píseň začíná u myšlenky. Píseň vznikne, protože tou písní chci něco říci. Hudební doprovod potom pouze podbarvuje textové vyjádření.
Martin Chodúr
Máte nějaký hudební sen, který se ještě nesplnil?
Mám spíše takové hudební představy, za kterými ale, popravdě, nijak zvlášť nejdu. Líbilo by se mi například zazpívat si nějaké argentinské tango s dobrým orchestrem obsahujícím bandoneon (druh knoflíkové tahací harmoniky).
Také by se mi líbilo vytvořit desku s nějakým dobrým tvůrcem elektronického ambientu. Mám teď v hlavě spojení šansonu francouzského typu a elektroniky.
A co sen životní?
Hlavně si přeji zdraví své rodiny. Chci si každý den uvědomovat, že žiju sen mnoha lidí, kteří neměli štěstí jako já a nemůžou žít bez velké finanční tísně v obklopení milující rodiny. Možná jsem konzervativní, ale to mi opravdu stačí.
Jak si od hudby odpočinete? Tipoval bych vás na knihu.
Dobrá trefa! Skutečně velice rád čtu a studuju. Při svém studiu filozofie na Ostravské univerzitě si opravdu od hudby odpočinu, ale poté je zase dobré odpočinout si od filozofie u hudby. Takovým absolutním odpočinkem je pro mě syn Martínek a jeho hry.
