Článek
Loni jste skončil působení na postu kytaristy ve skupině Ewy Farné, vaší manželky. Proč jste to udělal?
Odešel jsem proto, že jsem byl neustále ve stresu. Byl jsem totiž nešťastný z toho, jak jsem hrál na kytaru. Nebyl jsem prostě spokojený se svými výkony. A to se odráželo na koncertech, přestal jsem z nich mít radost. Když jsem se o tom v kapele zmínil, všichni mě uklidňovali, že to je jen v mé hlavě. Já jsem byl ale o své nízké hráčské úrovni přesvědčen. Rozhodl jsem se nakonec, že už to nechci zažívat. K odchodu jsem se odhodlával velmi dlouho, ale nakonec jsem tu odvahu našel.
Co se stalo potom?
Strašně se mi ulevilo. Ani jsem nečekal, že se mi uleví tak moc. Opadl ze mě obrovský stres, uvolnil jsem se a začal pracovat na svých písničkách, i v tom samotném hraní se cítím mnohem lépe. Ještě před odchodem z Ewiny kapely jsem věděl, že písně chci psát. Nechtěl jsem je ale zpívat. Chtěl jsem se realizovat pouze autorsky.
Kytarista a skladatel Martin Chobot s manželkou Ewou
Začal jsem proto oslovovat nějaké zpěváky a jedním z prvních byl David Stypka. Poslal jsem mu postupně tři písně, ale nevzal je. Neměl problém s konceptem alba, ale písně se mu nelíbily. Pak jsem jednu poslal Davidu Kollerovi, což bylo ode mě dost ambiciózní. Odmítl mi ji také. Tenhle počáteční neúspěch mě trochu odradil, ale plán jsem nezměnil.
Oslovoval jste známé zpěváky dál?
Přesně tak. Loni v lednu jsem jel z pohřbu Davida Stypky vlakem s Tamarou Klusovou. Známe se dlouhá léta, hráli jsme kdysi ve stejné kapele, která se jmenovala Preweet. Zeptal jsem se jí, jestli si myslí, že bych mohl oslovit Tomáše Kluse, jejího manžela, a požádat ho, aby mi nějakou písničku nazpíval. Ona se zamyslela a zeptala se mě, proč to chci.
Dala mi v podstatě najevo, že si myslí, že chci využít toho, že se známe. Když jsem jí pak nějaké písně pustil, řekla mi, že bych je měl zpívat sám. Tehdy jsem byl pořád ještě členem Ewiny kapely a stále jsem měl v hlavě svůj původní koncept. Když jsem pak ale odešel, rozhodl jsem se, že si ty písně zkusím nazpívat sám. A to se stalo.
Jsou na albu i ty, které vám odmítli zpívat David Stypka a David Koller?
Stypkovy písně na něm nejsou. Ta Kollerova ano, ale s úplně jiným refrénem. Teprve později jsem totiž pochopil, proč ji nevzal.
Písnička Tak jsme se hledali je váš duet s Ewou Farnou. Cítil jste potřebu ho na desce mít?
Mám rád duety, které jsou celé včetně slok zpívané v oktávách. Věděl jsem, že nějakou takovou písničku bych na desce chtěl mít. Když vznikla a bylo jasné, že to bude jeden z mála love songů na albu, přišlo mi divné zpívat ji s někým jiným než s Ewou. Jí se navíc od začátku líbila a sama o to stála. Druhá věc je, že jsem všechny písně natáčel doma. A když máte po ruce takovou zpěvačku, jako je Ewa, rád ji využijete. Zpívá vokály skoro v každé písničce.
Písnička To všechno z lásky připomíná obsahem i klipem tragédii vaší maminky. Proč jste ji odkryl?
Že o obsahu písniček mluvím, přišlo na popud Ewy. Říkala mi, že bych měl odhalit jejich pozadí, protože by se s nimi mohl někdo víc ztotožnit. Mluvit o textu skladby To všechno z lásky mi nejdřív přišlo moc osobní. Nakonec jsem se ale nechal přesvědčit i v tomhle případě, a jsem rád. Dokument o domácím násilí, ve kterém byl zachycen i případ mé mámy, měl premiéru v roce 2003.
Členové naší rodiny mi však tehdy nedoporučili, abych se na něj díval, a já je poslechl. Když jsem se potom stal otcem, rozhodl jsem se, že se na ten dokument podívám. A byl to silný zážitek, nejen v mámině příběhu, ale i v tom, že jsem téměř po dvaceti letech slyšel její hlas. Už při sledování filmu jsem si kladl otázku, jak může někdo říct, že toho druhého trýzní kvůli tomu, že ho miluje, a že to je prostě všechno z lásky. Hned potom jsem vzal do ruky kytaru a vznikla základní kostra písně.
Vaše maminka už nežije?
Ne. Natočila ten dokument a dva měsíce nato si vzala život. Bylo to dva roky po rozvodu s tátou. Prý měla deprese, se kterými si už nedokázala poradit.
Pomohlo vám napsat tu písničku?
Pomohlo, protože jsem se z té věci takříkajíc vypsal. A týká se to i témat dalších písniček na desce, protože je vlastně celá dost o mé mámě. Myslel jsem si, že mám v sobě téma jejího odchodu ze života uzavřené. Za rok to bude dvacet let.
Jenže potom se narodil náš syn Artur, já si uvědomil rodičovskou lásku a začal jsem být na mámu naštvaný za to, že nás dobrovolně opustila. Ale díky tomu, že jsem si to celé prošel znovu, zloba ve mně polevila a já jsem se s tím smířil. Už na ni nejsem naštvaný. Cítím se už dobře. Na konci klipu k té písničce jsou dvě máminy věty, které jsme si z dokumentu půjčili. I díky nim mi v životě na chvíli ožila a já mám pocit, že jsme udělali něco společně.
Vzal jste si z mámina příběhu do života ponaučení?
Jeli jsme s mým bráchou a mámou jednou autem a ona nám během cesty řekla: Jestli někdy vztáhnete ruku na ženu, tak přestanete být mými syny. Věděla, co říká, a ta věta mě provází a bude provázet celý život.
Budete s písněmi ze svého alba koncertovat?
Proces vzniku alba mě natolik bavil a celkově jsem se v něm našel, že bych chtěl hlavně pokračovat v psaní a zase něco natočit. K tomu bych rád jednou za čas zahrál v nějakém malém klubu. Mám rád Klub Kino v Černošicích, kde jsme hrávali s mou první kapelou. V něm plánuji na jaře udělat koncert.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Pootevřené dveře - Martin Chobot