Článek
Film Buko měl jedinou nominaci, a vy jste ji proměnila. S jakým pocitem?
S báječným. Nejen proto, že jsem byla tou, která nesla prapor Buka do dnešního večera, ale i proto, že když jsem se dívala na ostatní filmy loňského roku, uvědomila jsem si, že Buko je jedním z mála filmů, který dává určitou naději.
Jak jste se připravovala na roli autistické dívky Terezy? Tereza měla konkrétní diagnózu Aspergerův syndrom, což je jedna z řady poruch autistického spektra. Ti lidé mají různé projevy, každý je specifický, a já jich kolem sebe několik mám. Mohla jsem tedy v průběhu života možnost je sledovat a k tomu jsem měla jako poradkyni doktorku Magdalenu Ryšánkovou, která je psychiatrička a zároveň terapeut dětí s autismem. Spolu s ní a s Alicí Nellis jsme tu postavu ladily.
Svět autistů je bolavý a nádherný zároveň. A já bych tu cenu ráda věnovala všem autistům a jejich rodinám, protože jsou to velmi složité příběhy. Ale myslím si, že tam, kde je ubráno a ztíženo, je vždycky dáno i něco navíc. A u autismu to platí beze zbytku.
Co pro vás postava Terezy znamenala?
Pro mě to byla jedna z nejmilejších rolí, kterou jsem s Alicí vytvořila. Regulérně se mi po ní stýská, je mi líto, že už jsem ji musela opustit. Točili jsme film tak říkajíc na koleni. Filmový architekt Petr Fořt se rozhodl, že bude producentem, neměli jsme moc peněz. Alice říkala, že to je FAMU na cestách, a já, že je to spíš Univerzita třetího věku na cestách. Ale bylo to o to intenzivnější, a pro mě byl čas prožitý v kůži Terezy zásadní. Proto mám z Českého lva opravdu velikou radost.
Co vás v nejbližší době čeká?
Teď točím podle Alicina scénáře televizní film Mozaika, který režíruje Jasmina Blaževič, a hraju v něm naplaveninu do velké rodiny, snachu jedné z hlavních hrdinek.
