Článek
U příležitosti svých osmdesátých narozenin se rozhodla vystoupit na čtyřech besedách, na nichž bude vyprávět svůj životní příběh. Ta první se odehrála v pražském Kině Lucerna. Bylo vyprodáno, moderátorkou večera byla Lucie Křížková a dlouho nic nenapovídalo tomu, že by Kubišová měla něco zazpívat. Na pódiu byla jen křesla a stolek.
Když však v závěru večera dostala předčasný narozeninový dort, publikum tleskalo vestoje a z reproduktorů zněla Modlitba pro Martu, svým zpěvem se k ní přidala. Byla to velmi dojemná chvíle, přítomní diváci zpívali s ní a některým tekly z očí slzy.
Zpěvačka byla při svém vyprávění otevřená, bezelstná i dost zábavná na to, aby diváky v sále svými postřehy či poznámkami několikrát rozesmála.
„Zpívala jsem v sobotu od půl osmé do půl desáté večer, samozřejmě pod dohledem rodičů, s poděbradským Lázeňským orchestrem. Pak si jednou maminka přečetla v Literárních novinách inzerát o konkurzu do pardubického divadla, a tak jsme tam jely. Sedla jsem si ke klavíru, zazpívala a konkurz skončil. Vybrali mě,“ vzpomínala na své začátky.
Během večera se vedle ní na pódiu vystřídalo několik hostů. Přišli herečka Iva Janžurová, Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla, primář kardiologického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce Petr Neužil, jenž je lékařem Kubišové i Janžurové, a herečka a modelka Taťána Kuchařová.
„Vždy jsem obdivovala Martinu statečnost a nekompromisnost. Svítila nad námi jako krásná hvězda pravdy,“ řekla Janžurová. Špaček dodal: „Marta je stejný typ, jako byl Václav Havel. Tichá, nenápadná, ale tvrdá a rezistentní.“
Martu Kubišovou na pódiu doplnila i Iva Janžurová, její celoživotní kamarádka.
Kubišová vzpomínala na své dětství, pěvecké začátky, Zlaté slavíky, které získala, i na zlomové chvíle v roce 1968, kdy se ona a její písnička Modlitba pro Martu staly symbolem odporu vůči sovětské okupaci.
„Nazpívala jsem písničku Cesta, která byla poděkováním Sovětskému svazu za pomoc při osvobození. Když k nám ale ruští vojáci 21. srpna 1968 nečekaně přijeli, řekla jsem si, že ji už nikdy zpívat nebudu. A nazpívala jsem Modlitbu pro Martu,“ prozradila.
Vyjádřila se i k tomu, proč z naší země nikdy neodešla: „Ve Francii mi jeden manažer nabídl, abych tam půl roku zůstala. On že za tu dobu sežene správného impresária, který mi v kariéře pomůže. V té době, v květnu roku 1968, tam ale byly studentské bouře a já řekla, že bych se tam mohla zdržet teprve tehdy, až se situace uklidní. To jsem ale netušila, že v srpnu budou bouře i u nás. O emigraci jsem nikdy neuvažovala. Nedokázala bych v zahraničí chodit od jednoho impresária ke druhému a ptát se jich, jak se jim líbí můj zpěv. To bych se raději odebrala u nás doma na nějaký hodně zapadlý statek.“
Na konci večera prozradila, že od počátku pandemie pracuje na své knižní autobiografii. Kdy ji dopíše a kdy vyjde, však neřekla.
„Když bylo po covidu, dceři Kátě jsem v nadsázce říkala, že by to teď chtělo ještě nějaké záplavy. Ono se ale stalo něco, co jsem si nikdy nechtěla připustit. Přišla válka. Vadí mi, a nejvíce ta arogance a drzost okupantů. U televize to velmi prožívám a těžko to snáším,“ řekla ještě k ruské agresi na Ukrajině.
Pořad Noc s legendou čekají další tři zastavení. V Nymburce, v jehož okolí Kubišová vyrůstala, 15. října, 22. října v Českých Budějovicích a 29. října v Kladně.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Naposledy – Marta Kubišová, MARTA - Marta Kubišová, Depeše - Marta Kubišová, Vyznání - Marta Kubišová