Markéta Konvičková: Přestala jsem řešit blbiny

Myslela jsem to profesně, hlavně co se týče nové tvorby. Mám dvouletou dcerku a také covidová doba nás umělce brzdila, takže jsem nějaký čas netvořila muziku. Tvořila jsem si vztah s dcerou, mateřství pro mě bylo a je na prvním místě.

Myslím, že teď je správný čas věnovat se muzice. S Honzou Bendigem plánujeme další českoromský duet, takové uzavření naší telenovely. Dokonce jsme se bavili o tom, že možná uděláme trio s Monikou Bagárovou.

Já jsem se pořád hledala, od patnácti do zhruba šestadvaceti, a tohle byla hudební tečka. V podstatě to není hudba, kterou bych moc prezentovala, protože já jsem zpěvačka, která zpívá na městských slavnostech, na plesech nebo menší festivaly, firemní večírky. Tohle byla hudba, kterou slyšíte spíše v klubu. Chtěla jsem si udělat svůj projekt a zjistit, kde je má cesta.

Zjistila jsem, že ta cesta vede spíše do té živelnosti, do funky. Tak směřujeme i koncerty, které budeme chystat na léto 2023. Kytary, kapela, veselo. Černošská hudba v blonďatém podání.

Už ano. Přišla jsem na to, že neumím interpretovat někoho nebo něco. Proto nefiguruji v muzikálech. Když mi někdo napíše text, tak je to super, ale nenašla jsem textaře, který by mluvil tak, jak bych to já řekla. Nejsem super textař, ale vím, o čem zpívám, když si to sama napíšu. I když vím, že textaři by mi možná dali za uši. Vím, že víc prodám emoce. Složila jsem třeba písničku pro dceru.

Teď mě oslovila úžasná zpěvačka a skladatelka Annabelle a poslala mi písničku. Prý mě viděla zpívat na Slavících a řekla si, že by se pro mě hodila. Tak jsem si ji poslechla. Není to můj styl, ale celý den jsem ji nemohla vyhnat z hlavy, tak jsme se domluvily, a vypadá to, že i tahle píseň letos vyjde.

Na spoustu věcí jsem přišla ještě dřív, než jsem měla zdravotní problémy. Vyklidnila jsem se a řekla si, že se budu víc věnovat sobě. Studovala jsem vysokou školu, do toho dvacet třicet koncertů ve zkouškovém období, takže jsem nespala. Měla jsem toho strašně moc.

Chtěla jsem zpomalit, vyměnit management a udělat státnice, ale právě v ten moment přišly zdravotní problémy. Jak jsme se vyklidnila, tak vyplul stres nahromaděný za těch deset let, a to asi způsobilo problém. O to víc jsem přestala řešit blbiny a soustředím se na to, že jsem vděčná, že mám práci a zdravou dceru, která byla úplný zázrak. Toho se držím dodnes.

V dobrém slova smyslu mi ji byl čert dlužen. Opravdu o ní vím. Někdy vydá za pět dětí. Když přijdu někam, kde mají dva kluky, semele i dva kluky. Nemůžu ani na záchod, protože mě pořád vyžaduje. Do večera máme program, v osm vyflusnu. Místo toho, abych něco udělala, usínám s ní.

Teď začíná chodit mezi děti aspoň na dopoledne, takže můžu s kapelou do studia, do zkušebny. Už si to sedá.

Nedávno jsem se o tom bavila s mamkou. Obdivuju, jak mě tam v patnácti mohla pustit, do Bratislavy na tři měsíce bez dozoru. Nedokážu si to představit v dnešním světě, kde je víc nástrah. My jsme neměli sociální sítě, až tak nás to nesemlelo. Neumím si představit, že ji v patnácti někam takhle pustím.

Teď už dobře. Ale v době, kdy jsem byla nemocná, nosila jsem paruku kvůli vypadaným vlasům a proměnila se v ošklivé, oteklé káčátko, mi lidi začali nadávat do Dády Patrasové, do botoxu, psali, že jsem alkoholik a beru drogy. Nikdo neřekl – chudák holka, něco ji trápí.

Teenagerům může tlak sociálních sítí hodně uškodit. Když jsem zdravá a v pohodě, tak to neublíží, ale když se člověk hledá, je to tenký led.

Mohlo by se vám hodit na Zboží.cz: Já - Markéta Konvičková [CD], Má přání k Vánocům - Markéta Konvičková [CD]