Markéta Irglová: Oscar mi někdy dělá medvědí službu

Článek

Nedávno jste se s písní Happy zúčastnila národního finále Eurovize. V Čechách ta soutěž není moc populární. Jaké je to na Islandu?

Tam je velmi populární, lidé jí tam žijí. Já se k ní dostávala postupně. Zpočátku mě moc nezajímala, nevěděla jsem, jak ji vnímat. I pod vlivem její obliby na Islandu jsem se jí ale začala víc věnovat a postupně se mi její formát zalíbil. Miluji míchání kultur a jazyků, a i když jsou mé koncerty intimní a tiché, baví mě i ta show.

Užívám si ji jako divák a chtěla bych si ji užít i jako účastník. Loni jsem to zkoušela v islandském národním kole, dostala jsem se mezi deset finalistů, a letos v českém, kde jsem byla mezi pěti finalisty. Bohužel se mi postoupit nepodařilo.

Táhlo vás to na Island ještě předtím, než jste se tam přestěhovala?

V roce 2010 jsme tam vystupovali s Glenem Hansardem. Byl to poslední koncert turné The Swell Season a my měli možnost tam pobýt čtyři dny. Už tehdy se mi tam líbilo. Island mě něčím oslovil, ale nedokázala jsem přijít na to, čím přesně. Odlétala jsem s tím, že se tam vrátím.

Když jsem v roce 2012 napsala písničky pro nové album a hledala studio, ve kterém bych je nahrála, doporučil mi kamarád jedno islandské. Cosi mi říkalo, abych tam jela. Nejenomže jsem tam ty písně natočila, ale potkala jsem tam i svého současného manžela. Byl v tom studiu zvukařem. Pak už jsem zůstala.

Bylo pro vás jednoduché se tam zabydlet?

Mohla bych říct, že to bylo z různých důvodů obtížné, a ono opravdu bylo. Jenže já byla zamilovaná a láska je nade vše. Když člověka něco takového potká, je schopný se usadit kdekoli. Můj současný manžel měl tehdy šestiletou dceru, takže nebylo pravděpodobné, že by mohli žít někde jinde. Oddala jsem se tedy osudu a přestěhovala se tam.

Je pravda, že jsem se tam zpočátku cítila dost izolovaná. Potom se nám narodily tři děti, dva kluci a jedna holčička, přimklo mě to k nim. Do komunity Islanďanů, kteří byli kolem nás, jsem se nemohla dostat.

Nejvíc jsem se seznamovala se ženami, které měly děti ve stejné školce. Byl to úplný opak mého života v New Yorku, kde jsem pobývala předtím a každý den tam potkávala někoho nového, inspirativního.

Markéta Irglová má ve vlastnictví Oscara.

Cítíte se být na Islandu doma?

V životě jsem se naučila, že nemá cenu bít hlavou o zeď. Člověk musí brát věci tak, jak jsou, a postupovat tam, kde to jde. Vytvořila jsem si tam prostředí, které mi vyhovuje. S manželem pracujeme každý den v nahrávacím studiu, v něm a v mé rodině je můj svět. Do něj si zvu lidi, s nimiž se chci seznámit nebo spolupracovat. Dává mi to svobodu a nezávislost. Myslím, že je to tak, jak má být.

Jste už součástí islandské hudební scény?

Musím přiznat, že Oscar, kterého jsem získala, mi někdy dělá medvědí službu. Cítím, že se mě řada lidí bojí, a myslí si, že kdyby mě oslovili ke spolupráci, nebudu o ni jako držitelka toho ocenění stát. Raději tedy vyhledávají někoho, o kom si myslí, že si jsou s ním rovni.

Kde teď sošku Oscara máte?

Na Islandu. Dlouho byla u rodičů ve Valašském Meziříčí, jenže měli strach, že se k nám někdo vloupá a ukradne ji. Když jsme s manželem dobudovali nahrávací studio, přijeli za námi a dovezli ji. Oscar je tedy v našem studiu. Každý den kolem něho procházím a on mi dává kuráž i chuť dělat další hudbu.

Tvoříte i muziku k filmům?

Když mě někdo osloví, ráda se jí ujmu. Musíme si ale popovídat a takříkajíc sednout. Jakmile se to stane, vím, že mohu dát filmu něco, co mu prospěje.

Jak často se vracíte do České republiky?

Většinou tu s rodinou trávíme léto a býváme tu i na Vánoce. Jezdím sem také ráda na koncerty a těší mě, že publikum tu pořád na mou hudbu reaguje vstřícně. Jsem za to vděčná.