Článek
Pět let mezi dvěma alby je poměrně dlouhá doba. Nepřicházely nápady?
To nebyl důvod. Jsme v kapele parta kamarádů, kteří se rádi scházejí a rádi spolu hrají. Když někdo přinese písničku, zabýváme se jí. Buď ji nakonec odhodíme, nebo na ní pracujeme dál. Když jsme jich už měli pohromadě dost, začali jsme uvažovat o tom, že z nich sestavíme celé album. Byl to organický proces, neurčovali jsme si žádná data.
Je pravda, že pět let je docela dlouhá doba a původně jsme měli v plánu vydat desku dřív. Členové naší skupiny jsou nicméně ve věku, kdy mají rodiny, které si vyžadují spoustu času. Vždycky nám nachystají spoustu doprovodného programu v podobě různých nemocí a jiných neodkladných zábav. Museli jsme zkrátka vydání posunout.
Když se k tomu přidaly vážné rodinné problémy jednoho z našich členů, byl to dokonce důvod běh kapely dočasně zastavit. Všechno se ale postupně usadilo, věci do sebe zapadly a šlo to beze spěchu.
Písně spojuje příběh vztahu z pohledu ženy. Vznikaly písničky už pro něj?
Tenhle koncept přišel zcela nekonceptuálně. Neřekli jsme si, že budeme psát písně o vztahu. Když jsme ale po dlouhé době dali všechny hotové vedle sebe, přišel tak trochu šok. Vypadl na nás milostný příběh z pohledu ženy. Uvědomili jsme si současně, že vztahy vyžadují obrovskou pozornost. Obecně mám totiž pocit, že je lidé berou dost konzumně.
Z každodennosti tedy vznikl příběh, který zná spousta lidí. Řada z nich ho dokonce prožila či prožívá. Rozhodně jsme ho ale neplánovali.
Proč jsou podle vás dnes vztahy konzumní?
Nemyslím si, že se to týká všech lidí. Spousta z nich se snaží s nimi takříkajíc poprat a daří se jim to. Dospějí k tomu, že je lepší některé věci zkusit přehodnotit a změnit přístup, než je úplně zahodit.
Myslím si ale, že doba je velmi individualistická. Společnost to tak vyžaduje a často se nakonec stane, že z individualismu vznikne sobectví. A to vztahu ublíží. Mnoho lidí z mé generace navíc vyrostlo v rozpadlých vztazích. Je pro ně problém vyznat se v těch, kterými procházejí. Nevědí, jak je žít.
Příběh vašeho alba je váš osobní?
Zčásti ano, ne však úplně. Naštěstí žiji ve spokojeném manželském svazku, i když nic není černobílé a nic není zadarmo. Těžkosti ve vztazích dobře znám, a to i ze svého okolí. Příběh našeho nového alba je poskládaný ze života mého i životů přátel a známých. Je to mozaika.
Lanugo je na scéně od roku 2006 a novinka je jeho čtvrté album. Jste spokojena s tím, jak se kapele daří?
Jsem spokojená. Existují pilíře, které jsme vybudovali a na které jsem hrdá. Je to v první řadě náš zvuk, který je nezaměnitelný. Je výhodou, protože je osobitý, je ale zároveň i závazkem.
Dalším pilířem jsou české texty. Dlouho jsme je cizelovali a teď si za nimi jako zpěvačka pevně stojím. Jsem také nadšená ze způsobu, jakým se nám daří komunikovat se světem a fanoušky. Mám tím na mysli především grafiku alb, která podle mě souzní s naší hudbou. Vděčíme za ni našim dlouholetým spolupracovníkům Ex-Lovers, kteří jsou na nás naladěni. S grafikou také souvisí fotky Jana Duriny. Jeho rukopis se k nám hodí.
Lze osobitý zvuk Lanuga dále rozšiřovat?
Je v něm prostor pro odchylky, ale je myslím celkem nasměrovaný. Spojuje ho jednotná emoce. Každý z nás několikrát přinesl kapele i několik stylově odlišných písniček. Přes pohled a přístup ostatních ale neprošly právě proto, že sahaly mimo náš zvuk a mimo emoci, ve které se potkáváme. Nevím, jak se tahle věc bude vyvíjet. Děláme už další písničky, tak uvidíme.