Článek
Ve středu se festival rozjížděl, ve čtvrtek jel na plné obrátky. Nebylo to s ohledem na program, vždyť středeční noc patřila skvělému koncertu britských Florence and The Machine. Že už vše jede podle plánu a zvyklostí, ukázal vysoký počet diváků, kteří ve čtvrtek do areálu dorazili. Pořadatelé sice jejich počet nezveřejňují, nicméně podle odhadu by jich mohlo být kolem pětačtyřiceti tisíc.
Byť pohyb v nádherném industriálním areálu kvůli přítomnosti takového množství příchozích není zrovna komfortní, je evidentní, že se publikum dobře baví. Když před půlnocí ze čtvrtka na pátek vrcholil koncert skupiny Kryštof, do tváří velké části lidí byl vetkán úsměv. Z pódia zněly písně, které si s chutí zazpívali, scéna během vystoupení původně havířovské kapely byla obrovská a vizuálně zajímavá včetně zadních projekcí, a nad pódium tu a tam vyletěly rachejtle.
Richard Krajčo z kapely Kryštof.
To, že se před několika lety pořadatelé rozhodli na festival zvát i výrazné zástupce tuzemské poprockové scény, bylo dobrým tahem. Taková vystoupení fungují mimo jiné jako aktivní divácký odpočinek, protože jinak velmi poučení fanoušci hudby, kteří do Ostravy jezdí, mohou takříkajíc vypnout a třeba i připustit, že dobrý popový koncert k létu patří.
Druhý den na Colours of Ostrava přitom co do nabídky nestrádali. Australan Tom Walker obnažil svůj talent příjemnými písněmi doprovázenými živou kapelou, a když už to vypadalo, že koncert směřuje do stereotypu, posadil se za bicí soupravu a v jedné skladbě si na ni zahrál.
Tom Walker mile překvapil.
Mariza se na festival vrátila.
Portugalská zpěvačka Mariza představila styl fado, svým hlasem si při svém setu podmaňovala postupně stále více diváků, a když s ní pak zpívali, mile je za to pochválila. Patří k výrazným představitelkám world music, a umělci jako ona tak během ubíhajícího programu připomínají, z jakých hudebních světů festivalu Colours of Ostrava vzešel.
Brit Rag’n’Bone Man těží stále ze své dva roky staré desky Human. V jeho diskografii je jediná, byť nové skladby do koncertního repertoáru přibývají. Mísí v nich soul, pop i blues, cejchuje je pevným hlasem i jistou interpretací a umí jejich prostřednictvím rozhoupat boky diváků.
Rag'n'Bone Man s kapelou.
Ólafur Arnalds je islandský umělec, který v noci přivedl diváky do stavu klidu. Poslal totiž mezi ně své skladby dotýkající se klasické experimentální hudby a jejich účinek posílil přítomností malého orchestru, který s ním na festivalu vystoupil. Skrz tóny maloval nálady a při vystoupení bylo chvílemi skoro až posvátné ticho.
V Ostravě se ale nehraje jen na hlavních pódiích, program je rozprostřen na jednadvacet scén. Potrvá do noci ze soboty na neděli.