Článek
O albu hovořil už na konci roku 2005 a hleděl na počin velmi pozitivně. Sliboval návrat ke kytarovému vyznění, současně podotkl, že bude velmi melodický a emocionální.
Marilyn Manson, vlastním jménem Brian Hugo Warner, se narodil 5. ledna 1969 v Cantonu v Ohiu. Navštěvoval katolickou školu a špatný dojem, který z ní měl, ukotvil do mnoha svých starších nahrávek. V některých zemích později nemohl vystoupit, neboť prý jeho show zesměšňuje křesťanství. Manson na tom pracoval i skrze svou image. Ne náhodou spojil do svého uměleckého jména postavy sličné Marilyn Monroe a vraha Charlese Mansona.
Když se jeho rodina přestěhovala na Floridu, při studiích se přiživoval jako hudební novinář. Na to, aby v roce 1989 založil kapelu Marilyn Manson And The Spooky Kids, měl vliv jeho rozhovor s předákem skupiny Nine Inch Nails Trentem Reznorem. Manson opustil břitké recenzentské pero a stal se objektem ostatních recenzentů.
Zlobil, provokoval, byl kontroverzní, na fotografiích si nikdo nezasvěcený nebyl jist, zda hledí na muže nebo ženu.
Milostný vztah s Ditou von Teese
Jenže pacholek Manson nyní zlidštěl. Pravděpodobně za tím byl jeho milostný vztah s americkou herečkou Ditou von Teese, kterou poznal před pěti lety. Když v roce 2005 hovořil o nové desce, netušil ještě, že její finální dodělávky poznamená skutečnost, že od Dity dostane kopačky. Zhroutil se a před vydáním novinky hovořil o tom, že album je tou skutečností poznamenáno.
Možná, ale práce na něm začala před dvěma lety, čili velký cejch by ve skladbách být neměl. Berme proto nový obraz Marilyna Mansona (mimochodem též zručného malíře) jako dospění. Na novince, kde kytary skutečně hrají prim a mají moderní zvuk, máme co do činění se zpěvákem písniček.
Strašidelná atmosféra se vytratila, zbyly jen kousky a náznaky. Jako by měl Manson místy nutkání vrátit se ke starému zvuku, ale autocenzura mu v tom zabránila. Deska je na jeho osobu dost sugestivní, je rocková a ku cti jí budiž přičteno, že nedisponuje tolika hudebními vycpávkami, jako díla předcházející.
Eat Me, Drink Me je poznamenáno sentimentem, melancholií, větším smutkem. Manson na ní naříká a s tím se trochu vytratila jeho nepřehlédnutelná osobnost. Zůstal jen charakteristický vokální projev, Manson showman je tentam. Na desce chybí hybné, agresívní písničky, naštvání, revolta.
Nese se ve středním tempu, v klidu, je přehledná. Manson se jejím prostřednictvím dostal na křižovatku. Přestože jednou nohou stojí v rockovém mainstreamu - písnička Heart-Shaped Glasses (When The Heart Guides The Hand) je v podstatě hit - v pozadí je pořád cítit, že by se klidně mohl vrátit zpátky.
Proto na středečním koncertě očekávejme obě polohy. Vybereme si, která mu sluší víc.
Marilyn Manson: Eat Me, Drink Me
Universal Music, 56:30