Marián Čekovský, hudebník a porotce SuperStar: Když je v hudbě emoce, dá se jí věřit

Takoví lidé v SuperStar byli a byli to ti, kteří se věnují hudbě od dětství. Byli hudebníky či zpěváky už před soutěží a budou jimi i potom. I když třeba neuspěli, právě jim tato soutěž velmi pomohla. Setkali se v ní s jinými podobně naladěnými umělci a mohou se dál vzájemně inspirovat či spolu vytvořit nějaký projekt.

Moc dlouho ne. Jsem hudebník a věnuju se produkci, která nepatří k mainstreamu. V televizi ale vystupuji v různých zábavných programech, často v nich glosuji nějaké události.

Rozhodl jsem se nabídku přijmout a nebýt glosátorem. Když se hodnotí zpěv mladých lidí, kteří usilují o to, aby se v budoucnu mohli věnovat umění, je to vážná věc. Šel jsem do poroty s tím, že jim budu říkat to, co cítím, jaký mám z jejich vystoupení pocit, a chci se spolupodílet na výběru lidí, kteří chtějí v budoucnu dělat hudebním fanouškům radost.

Zároveň jsem se stal členem jakési sitcomové poroty, která do soutěže vnášela nejenom vážnost, ale i zábavu. Mohl jsem tím pádem být jak katem, tak bratrem.

Držel jsem mu palce a trochu jsem mu sloužil jako čtečka textu. Představoval jsem si, že tam v tu chvíli nejsem jako ten, kdo ho bude přísně hodnotit, ale jako opora člověku, který zvolil tuto pro mě důležitou píseň.

Pavol Habera při hodnocení správně podotkl, že je to až šansonová skladba, ve které má každé slovo svůj hluboký význam. Timotej Májsky mi svou volbou udělal radost. Potom ho ale lidé začali na sociálních sítích porovnávat se mnou, a to mě mrzelo. O tom ta soutěž není.

V roce 2000 se natáčelo album Richard Müller a hosté a já byl přizván jako host. Zpíval jsem v písničce Baroko a v dalších vokály. Na desce s námi pracoval i Ivan Tásler z kapely I.M.T. Smile, autor skladby Myslím, že môže byť. Text k ní napsal Vlado Krausz.

Když pak se svou kapelou nahrával album Exotica, na němž jsem se podílel jako studiový muzikant, řekl mi, abych tu písničku zkusil nazpívat. A tenkrát se mi stalo to, že jsem nazpíval skladbu, která se na Slovensku stala velice populární. Byl jsem zkrátka jen připravený.

Nechci, aby to byla každodenní činnost, protože bych se nutně dostal k tomu, že by mé skladby byly stejné. Hudebník a skladatel musí něco zažít, musí být na vrcholu i na dně, aby měl dostatek inspirace pro vytvoření díla, které bude silné a zajímavé. Nechci tvořit jen skladby o době, ve které žiju. Chci psát o životních pravdách.

Ano, s tím vznikalo. Best On je má první zpívaná deska. Letos před Vánocemi vyjde v limitované edici na vinylu ještě album Best Off, na kterém budou instrumentální skladby. Vznikne z toho pestré dvojalbum.

Ano, inspiruji. Stejně tak mě ale ovlivňuje řada jiných žánrů. Má sestra Ľubica Čekovská je hudební skladatelka, která vystudovala Královskou hudební akademii v Londýně, obor kompozice. Klasickou hudbu jsme tedy měli vždy doma, byl jsem jí obklopen. Já ale poslouchal i spoustu jiné muziky a jako tvůrce se inspiroval tou, která mě zaujala.

Důležitou složkou tvorby je ale vyvolat u posluchače emoce. Je jedno, jestli je to v klasické hudbě, jazzu nebo rocku. Když v nich emoce je, dá se muzice věřit. O to se při své tvorbě snažím.

V hudbě není nic horšího než být imitátorem. Říkali jsme to i mladým lidem, kteří soutěžili v SuperStar. Nehledali jsme imitátora, hledali jsme originál.

V tu chvíli si říkám, že neřeknu nic, co bych říct neměl. Tím gestem poděkuju za to, jakou ve mně zpěvák či zpěvačka vyvolali emoci. Řídím se heslem, že pokora je hormon růstu. A jsem šťastný, když ji ve mně vyvolá patnáctileté dítě svým zpěvem.