Hlavní obsah

Margita Titlová Ylovsky. Dáma, která se vyhýbá stereotypu jako čert kříži

28. 3. 2023, 9:51

Jestliže se výtvarnice Margita Titlová Ylovsky něčemu vždy vyhýbala, bylo to zabředání do stereotypů. Proto vždy hledala a prozkoumávala netradiční výtvarné styly. Zaujalo ji konceptuální umění, pohltila ji performance a experimentování s vlastní tělesností i využívání Kirlianovy kamery. Její první velká retrospektiva Purpurová katedrála je k vidění v pražském domě U Kamenného zvonu do 14. května.

Margita Titlová Ylovsky hledá netradiční výtvarné řešení prostoru (Chymická zahrada).

Článek

Na její otevření přišla s toulcem na zádech, ve kterém však neměla jedovaté šípy, ale fialové květiny. Jako kdyby chtěla naznačit, že její díla možná na první pohled vypadají poněkud odtažitě, ale při hlubším proniknutí do jejich podstaty člověk pozná, že jsou esteticky hodnotná i zajímavá.

Kurátorka Magdalena Juříková rozdělila výstavu na samostatné kabinety naplněné uměleckými instalacemi. V interiéru gotického měšťanského domu spojeného s římským císařem a českým králem Karlem IV. na návštěvníka tedy působí prastará historie i moderní umění. Takže ve výsledku celá expozice evokuje labyrint s mnoha překvapivými momenty.

V jedné potemnělé místnosti jsou artefakty z cyklů Iluminace emocí (2021) a Bio (2013). V tomto případě je důležitá hra se stíny, které předměty vrhají. Barevné a průhledné plochy navíc propouštějí světlo v různých odstínech i duhových pruzích do okolního prostoru.

Titlová velice ráda operuje se světelnými efekty. Nejvíce patrné je to na videozáznamu performance Tělo řekne tajemství (2008), na němž se použité lidské tělo snímané Kirlianovou kamerou stává samostatným uměleckým dílem. Podle energie, kterou vyzařuje (zařízení je prý schopné ukázat lidskou auru), se zbarvuje do různých barev a vytváří téměř popartový obraz.

Pomyslnou třešinku na dortu objeví návštěvník v sále, do kterého gotickými okny s lomenými oblouky dopadají paprsky venkovního světla, a vystavené artefakty tak v různou denní dobu dostávají jiný prostorový a světelný kontext. Prostorové objekty z cyklu Chymická zahrada (1995) vytvářejí uprostřed místnosti opravdu dojem nějaké magické zahrady. Tekoucí proud vody navíc simuluje pulsující živý organismus.

Velkoformátové kresby rtěnkou na papír dotvářejí celkovou tajuplnou atmosféru. Obrazy plné různobarevných linií a ploch vypadají místy jako Pollockovy ukapávací experimenty, jinde zase jako jeskynní malby lovců z šera dávných věků. A Margita Titlová Ylovsky je ve své podstatě také taková lovkyně. Zabíjí stereotyp a ochočuje si originalitu.