Článek
Pocházíte ze severních Čech, což je region podobně utvářený těžbou uhlí jako Ostravsko, kde se film odehrává. Bylo vám to prostředí díky tomu blízké, srozumitelnější?
Společných věcí mají oba kraje poměrně dost, jak pohraničí, tak průmysl a z něho vycházející syrovost, ale uhlí to paradoxně není. Hlubinná těžba černého uhlí je jiná než povrchová těžba hnědého. Je to úplně jiná situace. Havíři na Ostravsku každým sfáráním riskovali život. V tomto ohledu se obzvlášť v té době oba kraje lišily.
Co vás na tématu filmu zaujalo?
Spousta věcí. Už ta výchozí situace, kdy těžba měla pro stát naprostou přednost před lidmi. Uhlí bylo důležitější než horníci, což se běžně projevovalo tím, že se musely doslova za každou cenu plnit normy. Tento tlak potom stál i za tím obrovským požárem, kvůli kterému na Dukle zemřelo 108 horníků. Potom jsou zajímavé i ty sociální aspekty, kdy například v době, kdy byl průměrný plat šest set korun, horníci brali čtyři tisíce...
Věděl jsem už dřív, že horníci měli těžký život, ale teď jsem se dozvídal všechny ty detaily. Takže zajímavých věcí byla spousta, ale ne všechny bylo možné dostat do filmu, samozřejmě.
Věděl jste už před natáčením něco o neštěstí na Dukle?
Nikdy jsem o něm neslyšel, až když jsem četl námět. Moc se mi líbil. Považoval jsem ho za výborný nápad.
Vy jste se seznámil už s námětem?
Ano, David Ondříček mě s tím záměrem seznámil ještě dřív, než se začal psát scénář, a obsadil mě. To mě potěšilo.
Čím vás upoutala vaše role?
Z mého pohledu je to poněkud komplikovaná postava, což se mi líbí, to je vždy zajímavější práce než na nějaké prvoplánové figuře. Ale upřímně řečeno, těžko o tom mluvit, ani si nejsem jistý, jestli se mi to povedlo tak, jak se to povést mohlo.
Jak jste se na natáčení připravoval?
Na roli horníka se můžete připravit dobře jedině tak, že budete dva roky fárat, a to jsem nemohl. Samozřejmě jsem toho dost přečetl, viděl dokumenty, setkal se s horníky – to vše jsem podnikl, ale až během natáčení jsem si uvědomil, jak je taková příprava nedostatečná.
Bez zkušenosti je dost těžké to vše pochopit. Byli jsme se sice předem i podívat na šachtě, ale to si vůbec neuvědomíte, co to obnáší. Natáčení mě tomu přiblížilo trochu víc.
V jakém smyslu?
Kdyby se točilo v Hollywoodu, postaví šachtu na zelené louce. Ale my točili v reálu. Jakmile jsme sfárali, dostali jsme se nahoru až po dvanácti hodinách. Samozřejmě jsem netočil celou dobu, ale když jsem zrovna nebyl před kamerou, musel jsem někde stranou dřepět v blátě.
Točili jste přímo v Havířově, konkrétně na Dukle?
Důl Dukla už není. Pro natáčení se tedy muselo najít místo, které bude vypadat jako v šedesátých letech. Ale na Ostravsku už skoro žádná šachta takhle nevypadá, a když náhodou vypadá, je dole spousta metanu. To mimo jiné znamená, že kdyby se tam spustila kamera, vyletělo by všechno do vzduchu. Proto se dost točilo na Rakovnicku, kde se těží lupek, ze kterého se pak vyrábějí kachličky. Ten důl na kameru vypadá stejně jako uhelný, je bezpečný, není v něm metan, takže nehrozí žádný výbuch, akorát zával, a i ten o něco méně.
Jediná nevýhoda je, že je hluboký asi jen sto metrů, kdežto na Ostravsku je to víc než kilometr, skoro dva. Takže jsme museli dva týdny polosvlečení v teplotě kolem 15 stupňů předstírat, že je nám horko. Celkově se točilo necelé dva měsíce.
Má vaše postava nějaký reálný předobraz?
Stalo se, že při tom požáru zemřel otec a syn, ale není to jejich příběh. Film je poskládaný na základě mnoha reálných událostí, samozřejmě dotvořený. Nicméně vzhledem k tomu, že v tom dole zahynulo sto osm lidí, je pravděpodobnost, že téměř vše nějakým způsobem odpovídá realitě, hodně vysoká. Ale nepsalo se to na základě několika vybraných konkrétních osudů.
Ve filmu zní často nářečí. Jak se vám učila ostravština?
Konkrétně já tam ostravsky nemluvím, i když používám některé výrazy. Pokud jde o jazyk, horníci tenkrát na Ostravsku představovali obrovský národnostní mix, byli tam Češi, Slováci, Poláci, Maďaři… a Moraváci mluvili nářečím, samozřejmě. Dohodli jsme se, že tu směsici napodobíme a že já budu mluvit česky. Sem tam nějaké slovo jsem sice pochytil, ale nemusel jsem na ostravštině dřít jako někteří ostatní. Třeba Jirka Langmajer nebo Martha Issová.
Vaši češtinu si teď vůbec neuvědomuji, zdá se, že jste mi v paměti nějak splynul s ostatními. Možná hlavně díky Marthě Issové, která hraje vaši manželku a mluví právě nářečím.
Jestliže vám to takhle splynulo, tak to znamená, že poctivá Martha to oddřela i za mě! Ale vážně, co ona dokázala, to bylo úplně fantastický. Má nějaký zvláštní talent.
Prý ji nářečí učila rodilá Ostravačka, maminka Roberta Mikluše, který hraje jednoho z vašich parťáků.
To je pravda. Zdena Miklušová je fantastická, pomáhala všem, i režisérovi. A v tomhle měl Robert to natáčení trochu jednodušší než my ostatní, nemusel se učit ostravštinu. Ale já také ne.
Vašeho nejstaršího syna hraje Oskar Hes, který zaujal nedávno v minisérii HBO Pustina. Jak se vám s ním pracovalo?
Skvěle. Trochu hůř se mi vciťovalo do toho, že bych měl být tátou dospělého syna, protože mám teprve pětiměsíční dceru, a v době natáčení jsem byl dokonce ještě bezdětný. Ale co se týče hereckého partnerství, tak to bylo výborné. Pro mě je Oskar objev. Já jsem ve dvaceti ještě ani netušil, že budu hercem. Ale stejně tak dobrá je Antonie Formanová, která hraje jeho holku.
Myslím, že jsou i typově velmi dobře vybraní, i díky tomu film dýchá atmosférou šedesátých let.
To je pravda, vždyť jsem taky panu režisérovi pogratuloval ke castingu.