Článek
Jak na album Kluci kde ste? v kapele hledíte?
Natočili jsme ho už jako třicátníci, zakládali jsme tenkrát rodiny a měli první potomky. To se samozřejmě objevovalo v textech, ať už ve formě komičtější, nebo serióznější. To, co prožíváme, se do našich alb vždycky nějak promítá.
Na někoho působila témata písniček z desky Kluci kde ste? trochu zatěžkaně. Je na ní více pomalých skladeb, spíše atmosférických. I proto si získala pověst takové, řekněme, otloukánkovské. My ji ale máme rádi. Jsou na ní ostatně písně, které nás dodnes na koncertech provázejí.
Myslím si dokonce, že skladba Pěšáci byla váš první skutečný hit.
Byla na naše poměry výrazně úspěšná, to je pravda. Každou písničku se snažíme napsat tak, aby byla hitem, alespoň pro nás. Pěšáci nám od začátku přišli takoví hybní. Byla to první píseň z desky, kterou jsme dokončili. Hráli jsme ji na koncertech asi rok před tím, než vyšla. Byly na ni příznivé ohlasy. Její textové téma jsem nosil dlouho v hlavě. Samotný text vznikal poměrně pomalu, původně byl o dvě sloky delší. Pětiminutová verze by však nebyla zajímavá.
Nemáme v repertoáru žádnou písničku, která by dlouhodobě rotovala v programech rozhlasových stanic. Možná to kdysi byla Tanečnice. Pěšáci se ale do vysílání dostali a my jsme za ně obdrželi Cenu Anděl v kategorii Skladba roku.
Tata Bojs se vždycky pohybovali na hranici, kdy je nikdo nepodezříval z toho, že jsou mainstreamoví, přitom se netlačili na alternativní scénu. Jak to vy sami vnímáte?
Pravda je, že se celou dobu pohybujeme v jakémsi meziprostoru. Není to žádný kalkul, ono to tak přichází. Sami posloucháme hlavně, řekněme, indiepopovou scénu s mnoha přesahy a písně, které skládáme a baví nás je hrát, považujeme za hitové, vnímáme je jako mainstreamové.
Zároveň jsme k tvorbě nikdy nepřistupovali tak, že bychom už od začátku chtěli písničky vymýšlet tak, aby měly šanci v rádiích. Přiznáváme také, že netušíme, jak by měly vypadat. Kdybychom se tedy v Tata Bojs rozhodli, že budeme dělat jenom líbivé popové písně, asi bychom v praxi totálně pohořeli.
Upřímně řečeno, když poslouchám český mainstream, u mnoha písní nechápu, proč jsou tak populární. Nemám nic proti jejich tvůrcům, jen si kladu otázku, z jakého důvodu posluchače tolik baví. Odpověď jsem většinou nenašel.
Vypadáte jako slušná kapela. Umíte takzvaně žít rokenrol, patří to k vám?
Tohle klišé nám vždycky přišlo legrační, zároveň nás bavilo. Máme k tomu ambivalentní vztah. Já osobně v tomto smyslu prokazuju kapele medvědí službu, protože nepiju a nemluvím sprostě. A tak nás začali považovat za slušňáky.
Ostatní v kapele to ale celkem vyvažují, večírek umíme protáhnout. Taková ta klasická rocková zvěř jsme však nikdy nebyli. Řada kapel to dělá za nás.
Vybaví se vám nějaká rokenrolová historka?
V devadesátých letech jsme hráli v klubu Mír v Uherském Hradišti. Po vystoupení byl v baru večírek, tančilo se na stolech, bylo veselo. Najednou vzal barman hadici a začal nás kropit. Vyhnal nás ven a my potom pokračovali dál v nějakém nonstopu.
Kytarista Marek Doubrava, který s námi v té době hrál a byl z nás nejslušnější, se nad ránem rozhodl, že už půjde do hotelu, a odešel. My tam dorazili v osm ráno a recepční už nás nechtěl pustit dovnitř, protože jsme za pár minut měli hotel opustit. Tehdy s námi ale jezdil kamarád Vojta, který měl dar ukecat každého. Podařilo se mu dohodnout s recepčním, že nás na ty dvě hodiny do pokoje pustí.
Vevnitř jsme s hrůzou zjistili, že tam Marek není a nejspíš ani nebyl. Začali jsme po něm pátrat, a nakonec jsme zjistili, že nebyl tak průbojný jako Vojta.
Když ho tedy recepční vykázal pryč, odešel se vyspat na lavičku před klub Mír. Pak ho tam budili policisté, kteří ho měli za bezdomovce. Nejspořádanějšího člena naší kapely.
Marek Najbrt o vás momentálně natáčí dokumentární film s pracovním názvem Tatabojs.doc. Jaký bude?
Už před pár lety jsme byli osloveni producentem Petrem Kozou, že by o nás chtěl natočit dokument. Dlouho se ale nic nedělo, byl to polospící projekt, dělali jsme jen rešerše archivů. Teď se to ale rozjelo.
Natáčí se reálné věci, rozhovory, koncerty a podobně, i hraná nadstavba, ke které jsme oslovili herce z divadla Vosto5. Vypadá to, že vzniká jakýsi sci-fi dokument. Čím déle ho točíme, tím víc jsem zvědav, co z toho nakonec bude! Vypadá to zajímavě.
Jaký bude středeční koncert v Arše?
Když jsme hledali věci, které jsme použili při původním turné k desce, přišli jsme na to, že jsme někam zašantročili svítící boxy, které byly velmi důležité. Byly docela velké, ale zatím jsme je nenašli.
V případě, že se to nepodaří, Milan Cais, který má vizuální stránku našich koncertů na starost, určitě vymyslí něco jiného, stejně dobrého.
Zahrajeme velkou část alba Kluci kde ste?, písně, které jsme dlouho nehráli, anebo skoro vůbec, a takové, které tvoří kostru našich současných koncertů. Zazní i remix skladby Spáč, který udělal rapper MC Idea. Těšíme se na to!
Vznikají už nějaké nové skladby?
Ano, už myslíme na nové album. Na přelomu září a října jsme měli první soustředění, na němž jsme se pokoušeli o tvorbu. Máme čtyři rozdělané nápady. Jsme sice na začátku, ale v procesu.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Biorytmy - Tata Bojs [2LP], Futuretro - Tata Bojs [2LP], Nanoalbum - Tata Bojs [2LP], Smetana - Tata Bojs [CD]
