Článek
Na zadní straně obalu vaší desky je slavná anglická telefonní budka. Co má s vašimi písněmi společného?
Souvisí s tím, že jsem žil čtyři roky mezi Prahou a Londýnem. Písně na albu to období zachycují jak v textech, tak hudebně. No a když už jsem bydlel v Londýně, rozhodl jsem se tam své první album natočit. Myslím si, že v kontextu dnešní doby je to pro českého muzikanta pořád ještě neobvyklé.
Deska se jmenuje Hovory domů, protože v době, kdy jsem žil mezi Londýnem a Prahou, jsem často telefonoval tam, kde jsem právě nebyl. Z Londýna do Čech rodině a přátelům, z Čech do Londýna své ženě, která tam zůstávala. V textech písní se toho výrazně dotýkám, telefonní budka je symbolem mých hovorů.
Obecně souvisí s mými hudebními začátky, kdy jsem sledoval britskou scénu, obdivoval ji a nejspíš budu obdivovat pořád. Souvisí i s kampaní k vydání alba, kdy jsme zveřejnili telefonní číslo, na které mohli lidé volat a poslechnout si na něm ukázky z alba.
Máte zkušenosti s nahráváním písniček a desek v České republice, ať už jako zpěvák, hudebník, producent či tvůrce. Je natáčení v Británii jiné?
Měli jsme možnost nahrávat v londýnském Snap Studiu. Čtrnáct dnů před námi v něm točil Ronnie Wood z Rolling Stones, Liam Gallagher v něm nahrál své poslední sólové album, točila tam Kate Bushová a je v něm klavír od Eltona Johna, který mu dal George Martin, producent Beatles. Měli jsme možnost spolupracovat se zvukovým inženýrem Tomem Leachem, který v tom studiu léta nastálo pracoval. Díky němu jsme se do něj vlastně dostali. V době, kdy jsem v Londýně žil, jsme se totiž spřátelili.
Je to tam naprosto profesionální. Technické zázemí je fantastické, ale v Čechách už podobně vybavené studio najdeme také. Hlavní rozdíl je v tom, že s námi po celou dobu nahrávání byli lidé, kteří měli na starost jednotlivosti. Někdo se staral pouze o mikrofony, jiný o počítače, další o občerstvení či atmosféru. Díky tomu jsme se mohli soustředit pouze na nahrávání a nerozptylovat se ničím jiným. To významně zkrátilo dobu pobytu ve studiu.
Ve druhé části nahrávání jsme se přesunuli do studia Patricka Jamese Fitzroye, který nám společně s Davidem Žbirkou pomáhal s nahráváním nástrojů a aranžmá. To vše pod producentským dohledem Ondry Fiedlera. Přijeli jsme si pro anglický zvuk desky a myslím, že se nám ho podařilo si odvést.
Hrál jste na klavír, který patřil Eltonu Johnovi?
Hraji na něj asi ve třech písničkách na desce, některé pasáže na něj nahrál Tom Leach. Ten nástroj je naprosto fantastický. Speciálně na zvuk klavíru jsem totiž velmi citlivý. Jsem přesvědčen o tom, že jeden ze zvuků, který se nedá nahradit žádnou elektronikou, je právě zvuk živého klavíru. Odehrávají se v něm vibrace, které zatím nejsme schopni zachytit pro syntetické používání. Měl jsem možnost hrát na spoustu kvalitních a drahých nástrojů. Ten od Eltona Johna byl ale výjimečný.
V minulosti jste psal pro své písně anglické texty, ale na vaší desce jsou české. Co vás k tomu dovedlo?
Na gymnáziu a po celou dobu studia medicíny jsem měl touhu odjet do Anglie a prosadit se odtamtud na světové hudební scéně. Jak to ale bývá, život mínil jinak. V Anglii jsem nakonec zjistil, že mi Česko a čeština chybí, a uvědomil si, že stojím o to zpívat česky, neboť chci posluchačům něco předat. Dovedly mě k tomu roky strávené s hudbou.
Je studium medicíny ta správná průprava k tomu, aby se člověk stal hudebníkem?
To si rozhodně nemyslím. Vlastně se přiznám, že je to pro mě těžká otázka. Studium medicíny je nesmírně náročná věc a vyžaduje většinu času, který člověk má. V tom volném jsem jezdil na koncerty se svou kapelou No Distance Paradise, dost jsem produkoval, dělal první hudbu k reklamě i pro televizní film.
Marcell zpívá na svém prvním sólovém albu česky.
Když se nás pak na konci šestého ročníku ptali, jakému oboru bychom se chtěli věnovat, napsal jsem, že hudbě. Všechny to zaskočilo, očekávali, že to bude obor z medicíny.
Já se pak hudebnímu průmyslu opravdu věnoval, jenže když přišla pandemie, vrátil jsem se do nemocnice. A tím jsem si přitáhl dilema, které asi jen tak nevyřeším. V poslední písni na desce, což je duet s Miraiem, se ptám, jestli mám být doktor, nebo muzikant.
K čemu teď máte blíž?
Rád bych dělal obojí. Před pár dny jsem byl zjišťovat, jaké jsou podmínky pro zápis do oboru všeobecný praktický lékař. Alespoň dva dny v týdnu bych byl rád v ordinaci.
Vaše původní skupina No Distance Paradise byla rocková, album inklinuje spíše k alternativnímu popu. V jakém žánru jste ukotvený?
Tohle jsme s Ondrou Fiedlerem, který na desce hraje na kytaru a je jejím producentem, a Matyášem Vordou, jenž hraje na bicí, moc neřešili. Chtěli jsme nahrát to, co je pro nás nejlepší a co nás baví. Bylo jasné, že žánrově se budeme pohybovat někde mezi rockem, popem a částečně rapem. Chtěli jsme také mít moderní zvuk. Víc jsme nekalkulovali.
Budete koncertovat?
Ano, máme to v plánu. V únoru a březnu bychom chtěli vyrazit na turné, navázat na ně by pak měly festivaly.
Mohlo by se hodit na Zboží.cz: Hovory domů - Marcell [CD]