Článek
Páteční koncert v pražském Rock Café ukázal, že to byl dobrý nápad. Mandrage vešli zpět do lůna své hudební cesty, tam, kde strávili v polovině nultých let a dobách následujících mnoho času a zažili řadu chvil krásných i méně povedených. Vystoupení si evidentně užívali. A publikum jakbysmet.
Energie z hudby byla po dobu koncertu uzavřena v malém prostoru a udělala v něm dobrou práci. Byla přítomná všude a několik stovek diváků v naprosto naplněném klubu vytvářelo pod jejím velením rej podobným tomu ve včelím úlu. A kdyby se třeba zpěvák Víťa Starý jenom trochu naklonil, mohl se diváků v prvních řadách dotýkat dlaněmi nebo čímkoli jiným. To mu koncerty na velkých pódiích neumožňují.
Mandrage se museli vzdát své obvyklé nápadité vizuální stránky vystoupení. Na pódiu měli zavěšené jen obrovské písmeno M, které bylo chvíli zrcadlem a jindy svítilo. Jejich set ale disponoval kvalitním zvukem, což je vlastnost, kterou si na hudební cestě osvojili jako nezbytnou.
Na začátku vystoupení prezentovali několik starších písniček, jež v malých klubech před časy hrávali. V přídavku došlo i na skladbu Hotoví, kterou podle slov kytaristy Pepy Bolana drtivá většina lidí v sále slyšela vůbec poprvé. Hráli samozřejmě i hity, jež jim pomohly a pomáhají k tomu, aby si mohli nadále užívat především velké koncertní prostory.
Na aktuálním turné se nicméně vrátili ke svým začátkům, vrátili se domů, do klubů. Jen takový prostor dovolí klávesistovi Františku Boříkovi vést v pauze mezi písněmi zašmodrchaný monolog, jehož pointou je výzva, aby diváci přinesli kapele na pódium nějaký alkohol.
A koneckonců, pouze tak malý prostor, jakým je konkrétně pražské Rock Café, umožní skupině pár vteřin po skončení koncertu vyběhnout za stěnou pódia o patro výš a následně již přímo na chodbě klubu scházet po schodišti do suterénu, v němž před chvíli dohrála, přitom se usmívat na překvapené odcházející diváky a ptát se, jestli už koncert skončil.
Může se vám hodit na Zboží.cz: