Mandrage na turné. Pětačtyřicet minut ticha, matky, mříže a hity

Před čtvrtečním koncertem jsem se se všemi členy Mandrage setkal v jedné ze šaten brněnského klubu. Ten lze směle řadit mezi nejlepší u nás, a to jak po stránce technického vybavení, tak akustické. Však si také kapela středeční valentýnské vystoupení pochvalovala.

Když při něm vystřelila nad diváky konfety, byly ve tvaru srdce. „Byla to taková malá pozornost k Valentýnu,“ uvedl baskytarista Michal Faitl.

Po čtyřech koncertech z turné byla kapela spokojena s jeho průběhem i návštěvností. Vyprodáno totiž nebylo pouze v Liberci a pár lístků zbývá ještě na koncert v Českých Budějovicích. Jinak měla a bude mít všude takříkajíc plný dům.

„Je to skvělý pocit, máme z toho radost,“ konstatoval kytarista Pepa Bolan a s úsměvem dodal: „Občas se mě při rozhovorech ptají, co bych doporučil mladým začínajícím kapelám. A já bych jim doporučil mít vyprodané turné. To je fakt úžasné.“

„Jsem překvapen, jak od prvního koncertu v Praze všechno funguje. Musím to zaklepat, v minulosti jsme dělali dost věcí na poslední chvíli. Na generálkách před Prahou jsme ale všechno vyzkoušeli a vše klapalo,“ řekl bubeník Matyáš Vorda.

Bohužel svá slova zřejmě řádně nezaklepal, protože když pak večer začali Mandrage hrát první skladbu Motýli, po chvíli vypověděla službu zvuková technika a její oprava si vyžádala tři čtvrtě hodiny.

Diváci ale byli perfektní. Během čekání v zásadě nikdo z nich nepískal ani jinak neprotestoval, naopak se chvílemi sálem nesl potlesk. Kapela jim pak za to upřímně poděkovala a nebylo pochyb o tom, že do svého setu dala všechny síly i um, které má.

Drobné problémy ale byly i na prvních čtyřech koncertech. V Brně ve středu spadl zpěvákovi Víťovi Starému stojan s mikrofonem. „Byla to má nepozornost. Kopl jsem nechtěně do stojanu a on sletěl. Při pádu na zem se udělal na mikrofonu malý ďolík, trochu mě to teď znervózňuje,“ přiblížil.

Před středečním koncertem v Sono Centru museli technici kapely rozebrat LED stěny, aby je vůbec dostali do klubu. Na jiných štacích to už nebudou muset dělat, protože vstup do hal je prostornější.

„Mohlo by se zdát, že rozebrat ty stěny je maličkost. Byla to ale asi pětihodinová práce, při které padla spousta nadávek. Když jsme dorazili do klubu, dostali jsme od techniků několikrát za uši kvůli tomu, co jsme si to vymysleli,“ usmíval se Vorda.

„Jedna ta stěna váží dvě stě kilogramů. Jsou to nejtěžší věci, které jsme kdy na turné vozili,“ dodal pro ilustraci složitosti celého procesu klávesista František Bořík.

Své malé trable měl i Pepa Bolan. „Měl jsem pokaženou vysílačku ke kytaře, tak jsem si musel koupit novou. Přestává mi ale hrát a já začínám mít podezření, že mě vysílačky nemají rády,“ smál se. „Takže hraju přes kabel, což mi na pódiu trochu bere volnost v pohybu.“

První koncert v Praze dopadl výborně, euforie byla cítit v hledišti i u muzikantů na pódiu. „Spousta lidí mi po něm řekla, že to byl nejlepší koncert, jaký jsme kdy odehráli,“ konstatoval Bolan. „Je to paradoxní, protože z koncertů v Praze jsme vždycky měli větší respekt než z ostatních. Přece jenom jsou mediálně nejsledovanější.“

Podle členů Mandrage ale dopadla výborně i vystoupení v Pardubicích a Liberci, která na turné předcházela těm brněnským.

„Po každém koncertě je to stejné. Do naší šatny, která je obvykle tak pro pět šest lidí, se nahrnou všichni naši kamarádi a tísní se nás tam třeba čtyřicet. My se mezi nimi snažíme alespoň nenápadně převléct,“ popsal s úsměvem atmosféru těsně po odchodu z pódia Vorda. „Rozhodně v tu chvíli není prostor pro to, abychom si udělali rozbor koncertu.“

Ten prý stejně dělají jen po setech, které jsou extrémně nepovedené. „Začneme si nadávat a všechno si vyčítat,“ prohodil lapidárně Bolan. „Na tomhle turné jsme ale zatím rozbor nedělali.“

„Vím, že jsou lidé, kteří byli na všech koncertech probíhajícího turné. Strašně rád bych si s nimi pokecal o tom, jestli mezi nimi vnímají nějaké rozdíly. My je vnímáme, ale nedokážu odhadnout, jestli ty nuance pozorují i oni. Třeba se nám kvůli tomu někdo z nich ozve,“ napověděl posléze stabilním fanouškům další krok v jejich přízni Vorda.

„Rád při hraní sleduju lidi,“ rozpovídal se baskytarista Michal Faitl. „Přijdu třeba na pódium a hned poznám, která z divaček je matka.“

Pepa Bolan poté vysvětlil, že matky jsou ty fanynky, které se dobře baví hned od začátku. Je na nich zkrátka patrné, že to, že se vypravily na koncert, je pro ně zážitek, jelikož už se ve svém životě věnují jiným věcem.

Pořadí písniček se od prvního koncertu nezměnilo. Dílem proto, že dobře funguje, neboť koncert Mandrage putuje od nových skladeb po největší hity, a dílem proto, že jsou na ně navázány některé technické a zvukové záležitosti.

„Stává se mi, že si na koncertech začnu nějakou písničku víc užívat,“ prozradil Bořík. „Třeba Tanči dokud můžeš je teď jedna z mých nejoblíbenějších, přitom jsem k ní v minulosti tak silný vztah neměl.“

„Někdy mě až dojme, když se při písničce Šrouby a matice nějaký starší pár obejme a je vidět, že se má rád. Já v ní díky tomu našel energii, kterou jsem předtím neviděl,“ doplnil svůj pocit z koncertní verze hitu Faitl.

Víťa Starý prozradil, že má velmi osobní vztah k písničce Apolinář, která je na novém albu Po půlnoci. „Ať už ji hrajeme na zkoušce, na koncertech, anebo si ji hraju doma na kytaru, vždycky ji hodně prožívám. Je to pro mě zásadní skladba, která je ode mě naprosto upřímná. Obecně mám rád kapely, kterým jejich písničky věřím,“ prozradil.

Je autorem té písně a k jejímu napsání ho přivedly osobní zkušenost a pocity, které mívá. „Ta zkušenost je dodnes živá, ale nejsem s to ji zatím konkretizovat. Možná to budu schopen víc upřesnit časem,“ dodal. „Když ji zpívám, cítím, že se takříkajíc obnažuju. Na koncertech se ale přede mnou objeví taková laserová mříž, za kterou jsem částečně skrytý. V tu chvíli jsem úplně v pohodě.“

„Víťa v té písni zpívá, že by chtěl, aby mříže zkorodovaly. Ta laserová mříž před ním je tedy naprosto záměrně. Za námi svítí nemocniční zářivky, které neustále poblikávají a vytvářejí trochu stresující atmosféru. Tím se nálada skladby podtrhuje,“ vysvětlil Vorda.

Hodnotit, jak u diváků na turné obstávají nové skladby, je podle Faitla předčasné. „Ještě je nemají naposlouchané, deska vyšla v polovině ledna,“ podotkl.

Jak již bylo řečeno, začátek čtvrtečního koncertu Mandrage v Sono Centru provázely technické problémy. Kapela ho vlastně startovala dvakrát. V jejím repertoáru je však tolik hitů a chytlavých písniček, že právě tahle skutečnost nechala na všechny technické trable brzy zapomenout. Diváci zpívali s ní, dobře se bavili, tančili a tleskali.

Navíc to vypadalo, jako by z prvotního strachu, že se zase po technické stránce něco zvrtne, kapela po chvíli namísto něho přijala do svého koncertního feelingu odhodlání a punkový přístup. Díky tomu byl její přednes nesmírně uvolněný a bylo patrné, že ji to ten večer takhle moc baví. Hodně komunikovala s diváky, vtipkovala a především hrála.

Konec dobrý, všechno dobré.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: