Článek
Na konci června jste přišli s písní Brouci. Je úplně nová, anebo je to nějaký starší hudební nápad?
Matyáš: Písnička vznikla, tuším, někdy v lednu, takže v našich hlavách je sice už půl roku, ale finální podoby se dočkala až těsně před vydáním.
Pepa: Je to samozřejmě zcela nová písnička. Starší kousky, které se nikdy na žádnou desku nedostaly, se tam nedostaly z nějakého důvodu. Pokud jsou stále nové nápady, není třeba sahat do šuplíku.
František: To je pravda. A to si pište, že těch nápadů je pořád dost.
Jak dlouho vám dnes trvá, než vznikne písnička se vším všudy, tedy od prvotního nápadu po konečnou nahrávku?
Matyáš: My vždycky ve zkušebně uděláme jen takovou hrubou kostru, kterou si nahrajeme do telefonu a potom, třeba i po roce, dostává tvar ve studiu. Takže některé nápady čekají na zpracování třeba i několik let. Někdy k tomu zpracování ani nedojde, někdy naopak máme písničku hotovou za jednu zkoušku a pak ji ve studiu už jen nahrajeme.
Pepa: Obecně máme raději ten rychlejší způsob, protože když jsou text i hudba silné samy o sobě, písnička nepotřebuje žádné radikální produkční zásahy, pracuje se s ní mnohem lépe a je to znát i ve výsledku. Samozřejmě to není pravidlem, ale spíš určitým prvotním znamením.
Brouci se nesou opět v retro stylu. Není to poprvé, skvěle v tomto ohledu uspěla už písnička Šrouby a matice. Je používání retro zvuku pro Mandrage další cestou?
Pepa: Nemyslíme si, že nějak zásadně. Byť máme ty retro zvuky i postupy rádi, stále se považujeme spíše za progresivní kapelu, která jde raději hudebně s dobou než proti ní. Některým písním prostě více sluší starobní kabát s patinou, což byl i příklad písně Brouci. Nechtěli jsme ji násilně navlékat do moderního outfitu a nechali jsme ji v její přirozené podobě. Myslíme si, že míchání retro zvuku se současnou produkcí není nic, co by se nedalo koncepčně skloubit dohromady.
František: Je ale pravda, že se v minulosti docela rádi inspirujeme. Všichni jsme ostatně vyrostli na hudbě vznikající před rokem 1990. Třeba píseň Na dlani v původní verzi zněla jako od Dire Straits a měla asi tříminutový instrumentální gradující konec. Nakonec jsme ji ale předělali, protože prostě nejsme Dire Straits, a když se snažíme je napodobovat, vyleze z toho spíš kýbl nudy. Takže s retrem občas záměrně pracujeme, rozhodně to ale pro nás není žádný plán do budoucna.
Proč je videoklip k písni Brouci černobílý?
Matyáš: Chtěli jsme Brouky zasadit do trošku kontrastnějšího klipu a vyhnout se tak popisným scénám, které by u tak pozitivní písně mohly jednoduše sklouznout ke klišé.
Pepa: Máme pro novou desku vymyšlený koncept, který budeme s každým dalším singlem pomalu prosazovat. Černobílá barva neodhaluje příliš a tohle je pouhý začátek nového designu, jenž by měl být celý prozrazen až s novou deskou. Vše vyvrcholí na turné, které bude designově monstrózní záležitostí.
František: A nejen designově, samozřejmě.
Jak videoklip vznikal?
Matyáš: Začali jsme ho řešit, ještě když byla píseň ve fázi demo nahrávky, a snažili jsme se filmařům vysvětlit, jaký máme záměr. Z několika schůzek a bouření vznikl jednoduchý koncept, na kterém jsme se shodli, a když byla píseň hudebně hotová, dali jsme se do natáčení.
Pepa: Natáčení videoklipů, stejně jako focení promofotek, už dlouhodobě nepatří k naší oblíbené činnosti, takže u vzniku klipu, ve kterém máme hlavní herecké úlohy, má každý nejvíce práce sám se sebou. Dost složité také bylo donutit kočku stát na místě a přesvědčovat jí k hereckým výkonům. Nakonec to ale zvládla skoro lépe než my.
Jak moc písnička Brouci charakterizuje chystanou desku Mandrage?
Pepa: Vše je zatím v procesu, takže stát se může cokoli. Ale jak už jsme zmiňovali, cítíme se dobře i v tom progresivním stylu, takže většina písní na albu, jež právě vzniká, je rychlejší, rozjuchanější a ve stylu současné poprockové produkce. Mít na desce nějaký retro výstřelek je spíš takovým charakteristickým znakem kapely. Další singl bude opět zvukově zcela jinde. Zdánlivá neujasněnost koncepce se už prostě stala takovou naší, ehm, předností.
V Broucích dostaly velký prostor party klávesových nástrojů. Tento trend byl patrný už na vaší minulé desce. Je to záměr, anebo to tak jenom vychází?
Pepa: Od té doby, co jsme přibrali do kapely klávesy a pracujeme se samply, se snažíme, aby měly v písních své místo. Přeci jen je to pro popovou kapelu poměrně důležitý a užitečný nástroj. Některé písně jsou více postavené na kytarách, některé na klávesách a k některým se hodí více té chemie. Jak se nám to líbí, tak to nakonec je. Takže je to vlastně takový záměr, který vychází.
Plzeňská skupina Mandrage
František: Tady je ale třeba vyzdvihnout vynikající práci Armina Effenbergera, jehož služeb producenta jsme se pro novou desku rozhodli využít. Má ohromný talent, co se týče syntezátorů a zvukotvorby. I jeho partů je v písni Brouci spousta. Je to velký hudebník.
Kdy vyjde nové album a jak se bude jmenovat?
Matyáš: Album by mělo vyjít v listopadu, ale název ještě jasný není. Měl by vypovídat o desce, nastolovat atmosféru. To však u nás vzniká až úplně nakonec, tedy když je deska hotová, když už chybí jen seřadit písně za sebe a doplnit prázdné místo na obalu vyhrazené právě pro název. Padne to až tehdy, kdy se snad shodneme a budeme vědět, jak se naše nová deska jmenuje.
Mandrage už složili řadu hitů. Existuje v kapele nějaký průzkum, ze kterého vyplývá, kterou vaši písničku mají lidé nejraději?
Pepa: Pomyslný průzkum vychází z našich koncertů, na nichž je nejvíce patrná odezva od fanoušků a člověk asi vytuší, na které písně se nejvíce paří a na které se chodí na záchod. Naštěstí už máme skoro celý set postavený ze singlů, takže na záchod se už nechodí tolik jako v době, kdy od nás lidé znali pouze písničku Hledá se žena.
Kterou skladbu máte nejraději vy a proč?
Pepa: Každý máme své osobní favority, písničky, které se někomu z nějakého důvodu dobře hrají. Samozřejmě se ovšem obvykle shodneme na těch známých singlech, protože co si budeme povídat, vždycky se hraje lépe, když s vámi zpívá celý sál než jen první dvě řady.
Své poslední turné jste absolvovali v divadelních sálech. Jistě je těžké vymýšlet obsah každého nového tak, aby lidi bavilo a překvapilo. Máte už představu, jak by mohlo vypadat to další?
Matyáš: Máme. Tu představu máme v hlavě už hodně dlouho a tentokrát se rýsuje něco opravdu nového. Poučeni z divadelního turné můžeme přislíbit, že se objeví i pár loutkářských fíglů, avšak v úplně jiném hávu, než v jakém se neslo při posledním turné.
Pepa: Turné k nové desce jsme měli vymyšlené ještě dříve, než jsme složili první písničku. Turné a koncerty všeobecně jsou věci, na kterých si dáváme obzvlášť záležet a investujeme do celé show spoustu energie a peněz. Myslíme si, že náš fanoušek ocení, když se v řadě jiných kapel, které přijdou, zahrají a zase odejdou, objevíme s naší show, na kterou může bavit koukat i lidi, kteří nejsou vyloženě naši fanoušci.
František: Je ale fakt, že turné, které chystáme na příští rok, bude opravdu speciální. Ještě nikdy jsme neměli tak jasno v tom, jak chceme koncertovat. Nemůžeme se dočkat, až nové písničky předvedeme živě. Bude to mejdan.
Brouci jsou v podstatě letní hit. Jaké letní hity letos posloucháte vy?
František: Nejsme si jisti, jestli jsou Brouci úplně typický letní hit, já osobně ale musím říct, že se letními hity nechávám unášet rád. Letos na jaře jsem si zamiloval písně Bee Gees a pouštím je na všech mejdanech, na nichž mají jukebox. Zní to děsivě, ale co je to proti loňskému roku, kdy si Víťa zamiloval skladbu Call Me Maybe od Carly Rae Jepsen!
Pepa: Každý v kapele jsme trochu jinak hudebně nastavený, a tak se u některých interpretů potkáváme a u některých zase zcela rozcházíme. Za ty, na kterých se shodneme a čtenář by třeba i mohl tušit, o koho jde, můžeme uvést například Bruno Marse nebo Foster the People. A pak má každý své úchylky, ve kterých si jede, ať už je to Mates a jeho Justice, nebo já, když neustále otravuju se Slayer a Iggy Popem.