Článek
Co vás přivedlo ke studiu designu?
Rodinná linie, která se dotýká i dotýkala různých výtvarných disciplín, jako je architektura nebo malba. Eda však svou vášeň pro design našel až po střední škole. Chtěl umět kreslit a balit na to holky, jak říká.
Kdy jste se pustili do první společné práce a proč?
Bylo to asi před šesti lety ještě na škole. Studovali jsme oba produktový design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se často řeší týmové projekty. Design výrobků je totiž hodně týmová práce. No, a právě v jednom takovém týmovém projektu jsme se s Edou setkali. S rukou vloženou do ucha čerstvě načepované jedenáctky, ponořeni do odborných a vášnivých diskusí o designu.
O jaký projekt šlo?
Městský mobiliář. Nebyl to však projekt pouze akademický, mezi ostatními studenty jsme vyhráli a následně jsme jej realizovali. Návrh jsme dopracovali až do finálních prototypů. Jedním dílem z celé designové řady je lavička Vltau, kterou dodnes vyrábí a prodává firma MMcité, s níž spolupracujeme už několik let. Takže náš první školní projekt se přetavil v první profesionální zakázku.
Proč je výhodou pracovat v týmu?
Je to kreativní práce, musíte při ní řešit řadu, ne-li hromadu problémů. A ty se bez diskusí a různých pohledů na danou věc neobejdou.
Byli jste hned rozhodnutí pokračovat dál společně a založit si studio?
Byl to spíš přirozený proces. Naše společná práce začala okamžitě přinášet výsledky a zároveň to byla i zábava. Proč pak odcházet od činnosti, která vás nejen živí, ale také baví?
Prošli jste si i obdobím, kdy jste tvořili jen samostatně?
Myslím, že jsme na začátku měli taky své vlastní menší zakázky, ale postupem času jsme mechanismus našeho studia pročistili, naolejovali, a teď s pravidelnou údržbou pěkně funguje. Naše studio je opravdu malé, ale i díky tomu máme velkou svobodu a možnosti, jak s naší kreativitou pracovat.
Svítidlo Capsule navržené pro firmu Lucis.
Jste si jako tvůrci spíš podobní, nebo se ve svých přístupech naopak doplňujete, případně provokujete?
Myslím, že se někdy hodně provokujeme a popichujeme. Ale pořád v nějakém zdravém měřítku. Kdybychom neměli podobně nastavené hodnoty a pohled na svět, nemohlo by nám to fungovat. Všechno ostatní jsou malichernosti. Takže v mnoha věcech jsme si sice podobní, ale ty naše rozdíly se dají krásně využít pro posouvání myšlenek. To, co vyprodukujeme, musí být hlavně smysluplné. Pro nás je to jeden ze základních kamenů dobrého designu.
Letos jste byli nominováni na ceny Czech Grand Design mimo jiné za projekt „do it yourself“ a kolekci svítidel, která vznikla ve spolupráci se společností Hornbach. Jak ten nápad vznikl?
Na začátku byla intuice. O fenoménu „do it yourself“ neboli „udělej si sám“ jsme si jednou povídali a začali jsme v něm nacházet potenciál i v kontextu našeho oboru. Také jsme si chtěli opět více sáhnout na materiál rukama. To bylo při vývoji „do it yourself“ výrobků pro zdárný výsledek to nejdůležitější. Hornbach byl jednou z možností, jak celý projekt obohatit. Jsme moc rádi, že jsme našli společná slova a podařilo se vyvinout oceněnou kolekci svítidel.
Jedno ze svítidel navržených pro Hornbach.
Čím jsou zvláštní?
Nepřijdou nám zvláštní. Nebo jsou? Možná netradiční svou nastavitelností… Pro nás byla důležitá kombinace krásy, funkce, ceny, pochopitelnosti i jednoduchosti při výrobě a celkové smysluplnosti. Každé ze tří svítidel je vyrobeno z materiálů a součástek, které se dají běžně koupit v Hornbachu. Ke všem pak vznikl detailní plánek, aby si každý mohl takové světlo doma vyrobit sám.
To je ale pouhý střípek z celého projektu, který se neustále rozvíjí. Dalším střípkem bude výstava v Jurkovičově vile v Moravské Galerii v Brně. Začít by měla někdy koncem května, a myslím, že to bude stát za to.
Inspiruje vás spíš design pro masovou, průmyslovou výrobu, nebo vás láká i exkluzivní, ruční zpracování a zanikající řemesla?
Máme rádi na všem něco. U masové průmyslové výroby je pro nás nejzajímavější asi redukce, minimalizace, udržitelnost, smysluplnost… U exkluzivních věcí například filozofie, poetika, myšlenka, charakter nebo mystika. Sice jsem to teď malinko oddělil, ale ono se to ve skutečnosti hodně propojuje.
Ale ruční zpracování a zanikající řemesla máme hodně rádi. Od starších řemesel se máme stále co učit. Ono se možná může zdát, že dnes dělají všechno stroje, ale opak je naštěstí pravdou. Ještě na hodně věcí musí sáhnout ruce. Spolupracujeme s řemeslníky, jako jsou truhláři, slévači nebo kovotlačitelé. A právě to poslední řemeslo je jedno z těch, která bohužel pomalu zanikají.
Lavičku Satellite vyrábí MMCité.
Jak moc je pro vás důležité téma ekologie a recyklace materiálů?
Jsou nedílnou součástí vývoje nových produktů. Člověk dnes musí myslet na vše. Zodpovědné přemýšlení přináší zodpovědné výsledky.
Podíleli jste se na mobiliáři pro Prahu, vytvořili jste také kompletní informační systém pro Uherské Hradiště… Sledujete reakce lidí, inspirují vás připomínky?
Zpětná vazba je nesmírně důležitá. Neustále se vrtáme v tom, co a jak děláme. Musíme být trochu jako malé děti, které všechno zajímá.
Když srovnáte postoj Čechů k designu se zahraničím, lišíme se?
Design je obecně mladý obor. Stále je pro většinu lidí těžko uchopitelný a dnešní mnohoznačnost tomu nepřispívá. Ale zároveň si myslím, že se to celkově zlepšuje. V zahraničí jsou rozhodně napřed, ale když neusneme a budeme si víc věřit, tak to tady roztočíme.