Malíř Patrik Hábl: Hlavní je zůstat nohama na zemi

Nerozhodují o tom ani galeristé, sběratelé nebo samotní umělci. Aukční síň si sama pečlivě vybírá lidi, ve kterých vidí potenciál. Pravděpodobně na mě dostala doporučení na základě výstav nebo instalací v zahraničí.

Aukční síně Sotheby’s nebo Christie’s si do svých aukcí vybírají díla výhradně ze sekundárního trhu. Umělec je tedy nemůže k prodeji nabídnout nebo poskytnout, a už vůbec ne rozhodovat, jestli nebo které dílo půjde do aukce.

V loňské podzimní aukci nazvané 20th Century Art: Different Perspektive, zaměřené na střední Evropu, se v minulosti objevilo několik Čechů. Nicméně jen zlomek z těch děl byl ve výsledku vydražen. V současné aukci nazvané Contemporary Art, která je zaměřená na celosvětové umění, nikdy v minulosti žijící Čech nebyl. Proto i samotnou Sotheby's překvapil počet dražitelů a velký zájem o mé dílo.

Bylo to jedno z prvních děl, při jejichž realizaci jsem využil svou malířskou techniku ve skladbě několika vrstev a zároveň udržel pohyb v obraze. Jeho pracovní název je Hora v dešti a vzniklo na základě mých cest po Japonsku a Číně. Snažil jsem pochopit dechová cvičení kaligrafické malby.

Tento obraz, přestože může působit monochromaticky, má v sobě velkou škálu odstínů i barev a působí velmi transparentně. Snažil jsem se využít některá pravidla, která jsou důležitá pro asijské malířství. Existuje tradiční malířská teorie, která má jeden z hlavních principů a pravidel propojení a prolnutí životní energie čchi. Dílem prochází a dodává mu pohyb i život.

I kdybych se snažil sebevíc, nikdy se to nedozvím. Vítězný dražitel by mě musel v budoucnu sám kontaktovat. Pro mě je ale vždy velmi důležité, kdo konkrétní obraz vlastní nebo jak ho vnímá. Dlouhodobě mě zajímá vztah obrazu, prostoru a diváka. Jsem přesvědčen, že existuje určité pouto mezi tvůrcem a tvořeným, a toto pouto lze přenést i na samotného diváka.

Velké finále v aukci by se dalo přirovnat k hokejovému utkání. Nikdy jsem podobné dražby nesledoval, nicméně z této aukce jsem v průběhu dostával informace od kolegů a známých, jak si stojím.

Když mi ve finále volali z médií, jaká částka je výsledná, potvrdil jsem jim 3800 liber. To jsem ale netušil, že to není pravda a že největší aukční boj právě začíná. Většina položek už byla uzavřená a jediná, která se stále měnila, se týkala mého obrazu. O to víc mě překvapil výsledek, který se vyšplhal na 6875 liber, což pro mě představuje aukční rekord za dílo středního formátu.

Zajímavé je na tom to, že v podzimní aukci se diptych Black Composition I+II prodal za úplně stejnou částku. Nyní šlo jen o jeden obraz.

Není podmínka dražený obraz vystavovat ani nikde prezentovat. Je to jeho soukromý majetek a je jeho soukromá věc, jak s obrazem bude nakládat. Samozřejmě jej může zapůjčit nebo i vystavit na důležitých přehlídkách.

Vím to vzhledem k tomu, že mě kontaktoval jeho nynější majitel. Zatím to však bohužel nemohu prozradit. Musel jsem k dílu dodat jeho historii, celou výstavní minulost, kde bylo reprodukované, na jakých výstavách se objevilo včetně popisu techniky jeho realizace i co mě k němu vedlo. Hlavní slovo v jeho výběru měla opět Sotheby’s.

V současné situaci kolem koronaviru nepředpokládám, že bych změnil místo svého pohybu. Pro všechny teď nějakou dobu bude cestování v Evropě i mimo ni složité. Také vzhledem k situaci kolem brexitu nikdo neví, jaká omezení nastanou pro členské nebo nečlenské země Evropské unie. S tím souvisí i další budoucnost mé spolupráce se Sotheby’s.

Určitě je však nesmírně důležité v dané zemi žít, aby vás dlouhodoběji lidé tam vnímali jako součást své komunity v daném uměleckém prostředí.

Zatím tam nemám ani galeristu, ani agenta, nicméně je pro mě velmi důležité věnovat se více umění než prodejům či aukcím. Hlavní je zůstat nohama na zemi.

V současné chvíli probíhají přípravy na instalaci v Diecézním muzeu v Litoměřicích, na níž bych rád rozehrál dialog starého a nového. Bude to dialog s Lucasem Cranachem a motivem Tváře, která má v historii malířství silnou tradici. Bude to práce s kopiemi starých mistrů, které vytvářím už od studií na UMPRUM a které následně dekonstruuji.

Další instalací bude velkoformátová malba ušitá na míru pro KGVU ve Zlíně. Připravuji projekt s názvem Synchronizace barvy zaměřený na vnímání barev a vjemu, který se odehrává v naší hlavě. A v rámci připravovaného Landscape Festivalu to bude monumentální vstup do veřejného prostoru v Praze. Vše ale záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace kolem pandemie koronaviru.