Článek
Narodil se v Praze-Holešovicích. Původně chtěl být sochařem, v patnácti letech si však rozřízl pravou ruku na cirkulárce. Umělecké dráhy se vzdát nechtěl, a tak palici a dláto vyměnil za štětec a paletu s barvami.
Lidé, kteří nejsou líbiví
Fanta, absolvent Figurální malířské školy v Praze, má bohaté zkušenosti ze zahraničí. Putoval italskou, rakouskou nebo francouzskou krajinou, jejíž tvář a architekturu zachycoval ve svých dílech.
Silným motivem mu byla i architektura Prahy a její zákoutí, maloval Tatry, Krkonoše, Šumavu nebo Vysočinu.
Přitahují jej lidé, kteří nejsou „líbiví“. „Naopak jsou nějak poznamenaní – buď povoláním, těžkým životem nebo dobou,“ říká Fanta o dalším ze svých témat.
Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v různých zemích Evropy, zejména v Itálii, Rakousku, USA a Kanadě. V 90. letech, po návratu z cest po Itálii, zažil malíř hořké chvíle. Vyloupili mu ateliér, ukradeno bylo jedenáct cenných pláten v hodnotě jednoho miliónu korun.
Příběhy v knize
Nedávno dokončil autobiografickou knihu s názvem Příběhy, v níž vypráví humorné zážitky, které prožil. Zmiňuje v nich i osobnosti, s nimiž se přátelil nebo udržoval korespondenci – dopisoval si kupř. s italským filmařem Federikem Fellinim, portrétoval jeho ženu, umělkyni Giuliettu Masinu.
„Často jsem si ověřil, že velký umělec nepředstavuje vždy velkého člověka. A naopak. Měl jsem to štěstí setkat se s takovými, u kterých byly tyto dvě hodnoty v souladu a na vysoké úrovni.
Často čteme a slýcháváme: Každý je nahraditelný! Já se ptám: Kdy a do jaké míry? Kde jsou ti další Werichové, Trnkové, Sudkové? Ne, každý není nahraditelný, protože každý je originál,“ píše ve své knize.