Článek
Jak vnímáte současné výtvarné umění?
Moc nadšený nejsem, ale světlo v tunelu vidím. Nezajímá mě globální umění, v němž jdou všichni po jedné široce vyšlapané cestě do nikam. Zajímají mě ti, kteří si jdou vlastní cestou. Ta je klikatá a lemována trním, ale je osobitá a jedinečná.
Důležitá je autenticita, která vychází i z vaší nedokonalosti. Je to váš rukopis. Pokud se do stylizace nutíte, váš rukopis se stane falešným a brzy zahyne.
Vaše jméno je spojeno i se spolkem Mánes…
V roce 2010 jsem byl zvolen jednatelem a v inauguračním proslovu jsem řekl, že mou snahou bude udělat výstavu spolku Mánes v Jízdárně Pražského hradu. Všichni se smáli, že to nejde, ale uběhlo pár let a připravili jsme přelomovou výstavu Má vlast.
Stojí za námi i jedna z nejnavštěvovanějších výstav, jaká kdy proběhla v Čechách, s názvem Světlo v obraze – český impresionismus. Podle prodaných lístků výstavu v Jízdárně Pražského hradu navštívilo sto tisíc osob, za den tisíc lidí i více.
Připravujete i výstavy v Galerii Kooperativa, která funguje na špičkové úrovni. Jaký je její záměr?
Celé jedno patro pojišťovacího domu slouží jako galerie. Jádrem sbírky je české výtvarné umění přelomu devatenáctého a dvacátého století. Určitým akcentem sbírky je umění první třetiny dvacátého století, stěžejní je však české krajinářství.
Nejčastěji pracujeme s částí kolekce, což je tak dvanáct set až patnáct set obrazů, grafických listů a soch.
Galerie má atypický prostor i osvětlení. Spatřujete v tom kouzlo?
Má svou krásu, oválný charakter, kdy člověk postupuje od obrazu k obrazu a neví, co se skrývá za ohybem. Pozoruje výstavu a netuší, co ho čeká. Právě to je kouzlo této galerie. Překvapení máte stále před sebou.
Jedinečná jsou i galerijní světla s nejvyspělejší technologií na trhu. Každý obraz lze nasvítit individuálně, vybírat barvu světla, nasvítit výřez obrazu, takže vypadá jako bez rámu a vystupuje ze tmy.
Možné je přidat i filtr, který udělá teplejší či studenější dojem, zarámovat jedinečný proud světla. Prvky lze vzájemně kombinovat i mezi sebou. Světlo je důležité, modeluje architekturu i výtvarné dílo.
Do konce ledna v této galerii probíhá výstava Kruhy na vodě. Jak jste ji koncipovali?
Chtěli jsme ukázat jedinečnou českou krajinu. Skutečnou perlou je obraz od Antonína Slavíčka Na lavičce, jenž v rámci instalace dostal v Galerii Kooperativa jedinečné, nepřehlédnutelné místo. Nechybí díla Jana Preislera, Josefa Čapka a dalších.
Jakou cestu jste jako umělec dosud ušel?
Začal jsem malovat ve čtyřech letech a zhruba v deseti jsem stál v plenéru se stojanem. Obdivoval jsem polabskou krajinu a to mi zůstalo. Zásadní vliv na mě měly návštěvy Itálie ve smyslu hlubokého poznání renesance a archetypu italské krajiny. Jsou chvíle, kdy mám chuť být v Polabí a jindy mě vábí Itálie.
Dříve jsem maloval i čtyřicet obrazů ročně, dnes je to kolem deseti. Všechny své obrazy jsem začal evidovat. Nyní jsem u číslovky 998, brzy to bude tisícovka.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Exner Ivan: Monografie - Michael Zachař, Světlo v obraze: Český impresionismus - Ivan Exner (2017, pevná s přebalem)
