Článek
Druhé místo pak obsadili Lichožrouti Pavla Šruta a Galiny Miklínové, kteří si pro svůj humor našli své čtenáře i mezi dospělými. Vysoko se dostali také Jan Werich, Jiří Žáček nebo autorka dívčích románků Lenka Lanczová, čili samí zavedení autoři.
Zajímavé je, že pokud se podíváme na výsledky prestižní ceny Magnesia Litera pro nejlepší dětskou knihu, tituly často nekorespondují s žebříčkem nejúspěšnějších knih tak, jak se to děje u beletrie pro dospělé. Litera v prodejnosti výrazně pomohla v minulých letech třeba Petře Soukupové nebo Janu Balabánovi. Radek Malý, držitel Litery 2012 za nejlepší dětskou knihu Listonoš vítr, se ani po ocenění do týdenních žebříčků letošního roku neprobojoval. Přesto si nemyslí, že by dětští čtenáři všeobecně málo četli.
Kniha si u dětí obtížně hledá své místo
„Výsledky různých čtenářských anket a statistik ze škol jsou alarmující. Děti jsou dnes zahlceny tolika vjemy, že kniha si mezi nimi obtížně hledá místo, které je přitom nezastupitelné. Věřím, že své ovoce přinesou i akce na podporu čtenářství,“ říká.
Všestranný umělec Petr Nikl, který dostal Literu v roce 2008 za hravé Záhádky, smýšlí o současných malých knihomolech dobře: „Děti pořád čtou tak, jak samy chtějí. Kniha je ve své komplexnosti stále nezastupitelná.“
Podobně jako Nikl uvažuje i Markéta Pilátová, novinářka a autorka knih Jura a lama nebo Kiko a tajemství papírového motýla. „Na besedách v knihovnách slýchám, že dětským oddělením čtenáři spíš narůstají. Knihovny v tomto směru hrají dokonce důležitější roli než škola,“ chválí si Pilátová.
Přesto si myslí, že pozice dětské literatury není v Česku optimální: „Odborná veřejnost to bere jako něco okrajového, úsměvného, lehce infantilního. Protlačit téma dětské literatury do seriózního deníku nebo týdeníku je dost těžké.“
Autoři objevují nová témata
Přitom autoři se snaží objevovat nová, zajímavá témata. Právě Pilátová v Jurovi a lamě rozebírá pro Česko netypické téma lesbických matek. Dnes již legendární švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová byla třeba po vydání knihy Bratři Lví srdce v roce 1959 kritizována za to, že děti seznamuje s příliš krutým tématem smrti. Všichni oslovení autoři se však jednomyslně shodují v tom, že děti by se v závažnosti témat neměly „šetřit“.
„Z Andersonových pohádek nebo Karafiátových Broučků jsem měl traumata,“ říká Nikl. „Ale ta k životu patří stejně jako smrt. Nejhorší je dětem něco nalhávat.“ Radek Malý k tomu dodává: „Bojovat s předsudky, riskovat a otevírat nové otázky je nezbytné. Jinak vzniká kýč.“