Magnesia litera pro Hakla, Svěráka i Padevěta

Finanční dotaci dvě stě tisíc korun, věnovanou partnerem Karlovarskými minerálními vodami Magnesia, získal více než osmisetstránkový místopis hlavního města během tragických let 1939 – 1945 s mnoha údaji o domech, v nichž bydleli hrdinové i zrádci, sídlili odbojáři, ale i gestapo a SS.

V předmluvě ji oslavil historik Robert Kvaček slovy, že Praha, kdysi pro básníka „světlem oděná“, byla v těch letech „temná, ale nezlomená“. Ničivému osudu, směřujícímu k likvidaci celého národa, se vzpírala činy lidí, kteří rozpoznali, že odboj je jedinou obranou proti češství a proti zlu, které udeřilo v Evropě i na mnoha koncích světa.

S Padevětovým dílem plným fotografií i dobových dokumentů souvisí ocenění za nakladatelský čin. Tím se stala po téměř dvě desetiletí naplňovaná vize duše nakladatelství Paseka Ladislava Horáčka: Velké dějiny zemí Koruny české. Devatenáct svazků, na patnácti tisících stran, napsaných předními současnými historiky od nepaměti do dneška.

V zemi, kde po desetiletí byly určité části historie tabu, v zemi, kde se o hodnocení minulosti pokusil před více ne sto lety František Palacký, jenž došel „jen“ do roku 1526, se podařilo dokončit úctyhodné veledílo.

Sympatické je i souznění porotců s názorem čtenářů, kteří považují Emila Hakla za „svého“ prozaika. A zase jde tak trochu o historii. V románu Skutečná událost se jeho hrdinové zajímají i o německou frakci Rudé armády (RAF, Rote Armee Fraktion) a její boj proti establishmentu.

Hakl klade řadu nepřehlédnutelných otázek o smyslu protirežimních vystoupení v kdysi „západní“ Evropě. A zároveň kriticky hledí i na náš svět.

„Nejvíc mě štve naprostá degenerace osobního prostoru. Lidé nemají čas věnovat se jeden druhému, navzájem si sebe vážit, všechno jede podle zrychleného magazínového modelu. Není čas na lásku, což je děsivé. Netvrdím, že to tak cítí každý, já ano. Tady přece dochází k destrukci celé společenské vrstvy, ne-li k nevratnému celospolečenskému posunu. V tom je tahle doba na jednu stranu překvapivě ničivá a na druhou prudce zajímavá. Málokdo tuší, co bude za měsíc, neřku-li za rok,“ řekl v rozhovoru pro Právo.

Do doby protektorátu se vrátil i Zdeněk Svěrák, obdivovaný scenárista, herec, dramatik, ba i zpěvák.

V poslední době ohromuje distributory úspěchy svých povídkových knih, jejichž náklad přesahuje vždy sto tisíc výtisků. Stejně jako v případě knihy Po strništi bos, která dostala Kosmas cenu čtenářů.

Sám autor byl překvapen, když zjistil, že je i pro děti. „Psal jsem ji pro dospělé, a teprve teď si uvědomuji, že od takových devíti let si můžou přijít na své i děti a dozvědí se tam věci, které ony ve svém životě třeba ani nepoznají, jako je to vytáčení medu, draní peří nebo chodit po strništi bos,“ řekl Právu.