Článek
Svým počinem se držitelka Ceny české filmové kritiky a Českého lva za svůj výkon ve filmu Krajina ve stínu (2020) vydala do uměleckých vod, které ji dlouho lákaly.
Vysvětlíte mi, proč jste se pustila do projektu spojeného s knihou Do tmy?
Protože jsem po mnoha letech v „bavlnce“ Národního divadla pocítila potřebu vyslovit se sama za sebe, se vší zodpovědností, se všemi pochybami o tom, jestli mám co říct a jestli obstojím…
Když neklid přeteče. Rozhovor se spisovatelkou Annou Bolavou
Chtěla jsem to zkusit, něco se o sobě dozvědět. A proto jsem našla text, upravila ho do jevištní podoby, oslovila lidi, se kterými bych chtěla pracovat. Téměř tři roky to ve mně uzrávalo, i díky covidu se doba příprav prodloužila, a teď se konečně to, co jsem si snila, zhmotňuje v přítomnosti. Je to pro mě vzácná chvíle.
Jak jste knihu objevila?
V roce 2018 jsem sáhla po knize, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho. Věděla jsem, že byla oceněná Magnesií Literou a že se vymyká. A přišla ke mně ve správnou chvíli, bylo v ní mnoho témat, která jsem v tu dobu zpracovávala, potřebovala je sdílet.
Jiří Mádl a Magdaléna Borová: Své České lvy opečováváme
Ambivalentní hrdinka příběhu Anna Bartáková mě v mnohém fascinovala: svou schopností mít pro „něco“ takovou vášeň, svou volbou samoty, svými vztahy s rostlinami, svým speciálním humorem.
Věděla jste hned po prvním přečtení, že si tuto roli chcete zahrát?
Zdálo se mi, že je Anna úplně jiná než já, a to mě lákalo. Ale možná je to omyl. Znám několik lidí, kteří tuto knihu nemohli vůbec dočíst, protože je její hrdinka iritovala, odmítali ji.
Troufám si tvrdit, že z ní možná každý máme kousek v sobě, a to je hodně dráždivé. Já se rozhodla ji k sobě pustit a leccos jsem se dověděla… Myslím, že jedním z témat knihy může být otázka, jaká je moje vnitřní krajina a do jaké krajiny chci patřit.
A co na váš nápad autorka knižní předlohy Anna Bolavá?
Myslím, že bez Viktora Tauše (producent – pozn. red.) by mi trvalo mnohem déle ji oslovit, ale on do toho šel rovnou po hlavě, a přitom s lehkostí, takže jsme se my tři potkali v kavárně, popovídali si a Anna (Bolavá – pozn. red.) nám hned dala souhlas.
Řekla bych, že ji oslovila hlavně moje představa prolínání textu lidovými písněmi s živým hudebníkem na scéně.
Co říkala autorka po prvním pracovním představení?
Přišla za mnou, objala mě, dala mi kytičku třezalky a heřmánku, co natrhala, a řekla, že bez třezalky ona nedá ani ránu... Na to, jak to celé dopadlo, se přijďte podívat sami, v pražských Holešovicích, v rámci Jatek 78 (v průmyslové hale Skleněnka – pozn. red.) hrajeme Do tmy například 19. května.