Článek
Můžete se svěřit s básnickými láskami?
Nemám jen jednoho oblíbeného autora. Ráda čtu například Otokara Březinu, Václava Hraběte nebo Jiřího Ortena. Důležité je, jestli mě autor dokáže vtáhnout do svého světa a jestli se tento svět nějakým způsobem podobá tomu mému.
Vždy vás nejvíce osloví někdo, kdo dokáže popsat něco, čemu rozumíte, co cítíte stejně, ale pro co vám chybějí slova. A pak se najednou objeví někdo, kdo ta slova najde. Na takových signálech podle mě poezie funguje. Pokud mám zmínit konkrétní dílo, které mě takto oslovilo, pak je to skutečně taková „básnická láska“, ke které se musím neustále vracet – Hrabětova sbírka Blues pro bláznivou holku.
Napsala jste rukopis sbírky nazvané Trnky na tvůj klín. Jaký má pocit mladá básnířka, která za něj rovnou získá cenu Růže K. H. Máchy udělovanou Akademií literatury české, zajišťující vydání?
Pocit je to opravdu nádherný, neopakovatelný a těžko popsatelný. Především je pro mě udělení ceny K. H. Máchy velkou poctou. Když při předávání stojíte před tolika osobnostmi české literatury, cítíte radost, ostych a odpovědnost zároveň.
Jiří Žáček si na vaší sbírce cení, že přináší neefektní, přesto uhrančivé básně. Omlouvám se, ale je vám třeba patos naprosto cizí?
Myslím, že moje básně patetické nejsou a ani mně patos nic neříká. Básně v sobě svým způsobem zrcadlí autora samého. Aby poezie byla pravdivá, musí být pravdivé i její spojení s autorem. Jinými slovy chci říct, že by básník měl psát o tom, čemu on sám věří a co je pro něj přirozené.
Jak se jako člověk i básnířka bráníte tsunami svalnatých, agresivních, megalomanských slov, řečeno opět slovy Jiřího Žáčka, o prostředí, v němž žijeme?
Já se ani bránit nemusím. Nepodléhám něčemu, co mi nic neříká. „Agresivní, megalomanská slova“ mě míjejí, nevěnuji jim pozornost. A potom si někde přečtu úryvek básně nebo zaslechnu část sloky neznámé písně a najednou vím, že i mezi těmi vlnami tsunami se najde někdo, kdo vnímá věci kolem podobně. A to je signál toho, že ta neagresivní, nemegalomanská slova někde jsou. Jenom je člověk musí chtít a umět hledat.
