Článek
Kariéru jste začala jako písničkářka v Čechách. Před šesti lety jste ale odešla do Londýna, kde se věnujete spíše elektronické hudbě. Proč došlo k této změně?
Stojí za ní více důvodů. Především mě inspiruje britská hudební scéna, pocházejí odtamtud všichni moji oblíbenci, ať už to jsou Pink Floyd, David Gilmour, Sting a další. Zároveň jsem chtěla studovat anglickou hudební univerzitu, což se podařilo. Vystudovala jsem kompozici.
V Praze jsem předtím chodila na anglické gymnázium, potom jsem na Karlově univerzitě studovala anglickou literaturu, takže vstup do ostrovního prostředí pro mě byl logický i kontinuální.
Vaše hudební vzory jsou o mnoho let starší, než jste vy. Co vás k nim přitáhlo?
Můj táta je muzikant a já vyrůstala na hudbě, kterou si doma pouštěl. Hodně jsme se o ní bavili. Líbí se mi, že tehdejší velcí tvůrci po sobě zanechali výraznou stopu, protože byli originální. Muziku svých generačních souputníků jsem začala poznávat vlastně až v Londýně.
Setkala jste se tam s některým ze svých idolů?
Stinga jsem paradoxně potkala v Čechách, v zákulisí festivalu Metronome. Jen kolem mě prošel, byli s ním bodyguardi a bylo vidět, že dbají na to, aby měl klid. V Anglii potkávám spíše méně slavné muzikanty, kteří ale s těmi nejslavnějšími pracují.
Chodím do jednoho baru, v němž se hudebníci scházejí, jamují spolu, povídají si, seznamují se. Potkávám tam třeba perkusionistu kapely Jungle, který je tak dobrý, že si ho najímají i ty největší hvězdy.
Je důležité se v takové společnosti pohybovat?
Je to důležité, zvláště pro muzikanta, který do Londýna přišel z východní Evropy. Stát se součástí tamní hudební komunity je nutné kvůli tomu, aby o vás věděli a vy jste se díky tomu dostal třeba k nějaké zajímavé spolupráci či nabídce. Důležité pro mě bylo i samotné studium.
Zatímco v Čechách jsem skládala, jen když se dostavila inspirace, v Londýně nás vedli k tomu, abychom komponovali každý den. Díky tomu jsem se dobrala toho, co chci v muzice dělat. Při tom jsem byla s lidmi, kteří měli chuť pracovat. Bylo to velmi motivující.
V jakém hudebním žánru se tedy realizujete?
V podstatě se mi podařilo dojít si k vlastnímu zvuku. Mé písně mají tradiční stavbu, nicméně hudebně jsou trochu experimentální a taneční. Nástroje si nahrávám většinou sama, čímž se vyhýbám šablonám, které by mé hudbě zřejmě dali jiní muzikanti.
Máte své umělecké téma?
Vyrovnávám se s problémy, které mi do života vstoupily. Zpívám o nich, ale v mých textech je i naděje. Život v Londýně je tvrdý. Mám tam maličký byt, protože bydlení je tam opravdu drahé. Pocházím z východu a v Londýně nemá tahle část Evropy nejlepší reputaci. Každý den proto musím tvrdě bojovat, což je náročné psychicky i finančně.
Ve svém životě jsem si našla i místo pro tanec. Souvisí s tím i to, že jsou mé skladby z velké části taneční. Zatímco se v nich vyzpívávám z depresí, taneční prvky do nich vnášejí naději. Jsou v nich silné emoce. Inspirují mě také doba, ve které žiji, filmy, vztahy a další věci.
Pokud vím, dostavily se už i určité úspěchy.
Hodně mě podporuje rozhlasová stanice BBC, což je pro mě čest. Odehrála všechny písničky z mého nového ípíčka, měla jsem tam i rozhovor. V rámci kampaně Equal CZ jsem se objevila na obrovském billboardu na Times Square v New Yorku.
Jednou mi nějaká paní ze služby Spotify napsala zprávu, že by byla ráda, kdyby se má tvář objevila v uvedené kampani. Bylo to nakonec jen pár krátkých záběrů, ale přinesly mi větší zájem o mou hudbu i sociální sítě.
Zůstanete v Londýne dál?
Ano, mám to tam ráda a zároveň se mi líbí, že se můžu vracet do Prahy. Ráda žiju a koncertuju v obou zemích. V Anglii jsou teď v módě takzvané koncerty naslepo, které se jmenují Sofar Sounds.
Fanoušek si koupí vstupenku a lokace, ve které se jeho koncert uskuteční, se mu zobrazí teprve dvacet čtyři hodin před začátkem. On tam pak přijde na umělce, kterého nezná.
Tyhle akce pro mě znamenají získání nových fanoušků i pravidelný finanční příjem. Se svou kapelou vystupuju i v klubech a teď jsem společně s Adonxsem na koncertním turné v Čechách a na Slovensku. Poslední koncert celé série se odehraje 7. prosince v pražském Paláci Akropolis.