Madonna: Někteří rebelové přece změnili svět

Rebel je někdo, kdo si klade otázky. Znáte tu větu ze Shakespeara: Dáma protestuje až moc. Rebel je někdo, kdo protestuje až moc, nebo možná ne dost. Někdo, kdo zpochybňuje konvence, někdo, kdo myslí jinak, kdo nejde nejvyšlapanější cestou. Nakonec jsou tu rebelové Martin Luther King, Nelson Mandela, Bob Marley nebo John Lennon. Právě tihle lidé změnili svět. Šli takříkajíc proti srsti. Šli méně vyšlapanou cestou a to byl ten rozdíl.

Nemůžete ale být rebel a nebýt ochoten nést následky. Jak říká režisér Michael Moore: Nemůžete vystrkovat bradu a myslet si, že nedostanete pěstí. Tak to zkrátka funguje. Moore má mimochodem také rebelské srdce.

Myslím, že jsou to témata, která vysloveně žadoní o to, aby byla pokoušena a pitvána. Neustále se snažím vyrovnat se s fenoménem duchovna, náboženství a sexuality. Ve společnosti jsou to velmi převládající témata. Jsou často vytrhována z kontextu a špatně interpretována, pomáhají ale lidem růst a cítit se silně. Také jsou užívána k tomu, aby je držela na dně a věznila. Pro mě jsou to témata, která nikdy nemůžete vyčerpat.

Hodně mě uspokojuje vědomí, že se nějak podílím na jejich osvobozování, že se někdo začne cítit hrdý na to, kým je, nebo se bude cítit dobře díky tomu, za čím stojí.

Já je zastávám. Co jiného můžete dělat, když jste umělec? Neznám jinou cestu kromě toho, že nabídnete své srdce anebo řeknete: Chcete se se mnou vyspat? Pojďme na to.

Žijeme v době, ve které populární osobnosti nebo ikony pop kultury nevychovávají lidi k tomu, aby měli názory. Jde o to být značkové zboží, hrát to na jistotu, být důvěrný a nikoho neurážet. A to mi nikdy nebude vyhovovat.

Mám pocit, že jsem na všechny desky napsala písně, které odhalují mé pocity. Někdy ale nechci být doslovná nebo konkrétní, raději jsem záhadnější. Asi záleží na tom, jakou mám náladu.

Když hledají to špatné, najdou to. Jak jsem už zmínila, žijeme ve fundamentalistické, doslovné společnosti, která neumožňuje žádnou dualitu. Málokdo má pochopení pro význam ironie, málokdo má smysl pro humor. Věcem chybí komplexnost. Vše má jen povrchní hodnotu.

A jestli mi záleží na tom, aby si lidé nevykládali mé písně špatně? Ráda si představuji, že mé písně najdou publikum, které mají najít. A lidé, kteří jim nerozumějí nebo se na ně nemohou napojit, si třeba najdou něco jiného, co se jim bude líbit.

Můj původní záměr byl, že si sednu s různými autory a napíšeme písně. Chtěla jsem napsat takové skladby, že si budu moc sednout, brnkat na kytaru a zazpívat si je od začátku do konce bez toho, abych musela zapojit kohokoli dalšího. Třeba I Bitch, I’m Madonna umím zazpívat s akustickou kytarou. Je to vlastně celkem dobré, to byl můj cíl.

Poté, co nějaké písně vznikly, vybrala jsem ty nejoblíbenější a začala chodit za producenty, se kterými jsem na nich chtěla pracovat. Někdy jsem se s některými sešla a oni měli nápady na písně, které jsem ještě nenapsala. To byl třeba příklad Dipla. Tak vznikla právě Bitch, I’m Madonna.

Začalo to jako cvičení. Experiment v psaní písniček s mnoha různými lidmi. Pak jsem začala nabírat zvuky s producenty, poté jsem se vydala různými směry a stále jsem byla v módu psaní písniček. A následně jsem dala dohromady některé autory, se kterými jsem pracovala na začátku.

Byl to tedy vlak. Lidé z něj vystupovali a znovu nastupovali až do úplného konce. Neměla jsem přesnou vizi, kromě toho, že jsem chtěla prozkoumat dualitu své osobnosti v rovině odpadlík–romantik. A chtěla jsem napsat dobré písničky. To je celé.

Musí být pouštěno nahlas.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: