Článek
Češi v tom ohromném oceánu konkurence rozhodně nejsou ztraceni. Září vedle světových hvězd a deník Právo a Novinky.cz u toho mohou exkluzivně být.
Na výstavu, jejímž centrálním bodem je hora rozbitého porcelánu, se vstupuje skrz „slavobránu“ ověšenou dobovými malbami. „Říkám tomu vítězný oblouk. Je to vzpomínka na českou industrii, na slavné české ocelárny, které byly zakládány před sto a více lety v rothschildovské době, kdy jsme se stali výspou průmyslu a těžkého strojírenství,“ komentuje designér Maxim Velčovský, tentokrát také v roli architekta a scénografa.
Milán, designVideo: Kateřina Farná, Právo
Pro zahraniční návštěvníky možná v úvodu trochu náročnější téma na pochopení hravě odlehčuje způsob instalace, kdy na barevných plechových barelech trůní jednotlivé exponáty. Lidé kolem artefaktů našlapují opatrně, žádné zběsilé tance a prudké pohyby, ze strachu, aby se něco nerozbilo.
To s pobavením pozoruje autorka tří porcelánových sošek odkazujících na covidovou pandemii. Symbolicky stojí v první linii, kousek od nich svítí masivní lustry od studia Olgoj Chorchoj. Monika Martykánová za tento jemně provedený soubor dostala ocenění na Czech Grand Designu. „Je důležité, že mou práci může vidět i publikum mimo Českou republiku,“ míní.
Budoucnost vycházející z tradice
Kurátorky Danica Kovářová a Eva Slunečková daly dohromady několik generací autorů a autorek, kteří svými díly ladí, komunikují nebo se trošku štengrují. „Výstava představuje prolínání ateliérového i komerčního designu. Autory z velké části propojuje práce s tradicí, kterou ale často pojímají po svém,“ vyzdvihuje Danica Kovářová.
Umělecký performer Stanislav Müller jako Mirror Man, tedy Zrcadlový muž, náležitě přitahoval pozornost
Není to poprvé, co čeští tvůrci zavítali v souborné prezentaci do muzea Triennale obklopeného zelení v centru města. Naposledy se tak stalo v československé éře, kdy sklárny a porcelánky ještě jely naplno.
„Pro nás jako instituci to byla veliká výzva, dostat se v tak ambiciózním projektu do tohoto respektovaného místa. V Moravské galerii pracujeme se sbírkami a spíš s minulostí, kdežto tady v Miláně se odehrává současnost, ne-li budoucnost českého designu. Vidím v tom veliký potenciál,“ říká Jan Press, ředitel Moravské galerie v Brně.
Společně s organizátory pražského Designbloku, kteří jsou posledních pětadvacet let zásadním hybatelem tuzemské designérské scény, spojili síly s ministerstvem kultury, aby mohli projekt realizovat za finanční podpory Evropské unie.
Čtyříctka autorů a skoro sto exponátů
Více než čtyřicítka autorů a autorek připravila skoro sto exponátů. „Měli jsme na realizaci docela málo času, tak jsme si rozhodli, že půjdeme po materiálech, které dokážeme dobrým způsobem zpracovat, což jsou sklo a porcelán. Řešili jsme, co oba spojuje a co říkají o současném světě. Žijeme v době válečné i energetické krize, kdy si musíme jako společnost rozhodnout, jestli sklo a porcelán chceme zachovat, nebo od nich ustoupíme a budou nám stačit kelímky z řas,“ přidává další rozměr Jana Zielinski, šéfka Designbloku.
Gros expozice vychází z instalace Terra Alba představené loni na Designbloku. Pár exponátů vzniklo přímo pro milánskou přehlídku, například studio DECHEM vytvořilo nový nástěnný svítící objekt, jakousi skleněnou koláž.
Značné množství křehkých výrobků bývá v manufakturách kvůli nepatrným vadám odsouzeno na pohřebiště střepů. U nástěnných obrazů od Lady Semecké jsou naopak bublinky zcela žádoucí, protože spoluvytvářejí jedinečnou kresbu světlem. Někteří autoři pracují přímo s rozbitými kusy, jiní přinášejí novou hodnotu původně tuctovým turistickým lapačům peněz. Adam Železný střepy z výrobního odpadu vzal a rozdrtil na prášek, z něhož vznikla nová hmota připravená k použití.
Studio LLEV ve spolupráci s Lasvitem představují speciální kolekci svítidel, jejichž skleněné „klobouky“ mají tvarosloví houbového mycelia
Mycelium i porcelánový obal od saponátu
Dobrým příkladem pohledu do budoucnosti je novinka od studia LLEV. Marcel a Eva Mochalovi přišli s unikátním nápadem.
„Foukáme sklo do forem vyrobených z podhoubí a dřevitého odpadu. Dokázali jsme vytvořit formu, která definuje sklu povrch bez použití kovové formy za statisíce,“ vysvětluje Marcel Mochal.
„Mycelium se snaží ve světovém měřítku nahradit polystyren, který se nedá recyklovat. Je to skvělý materiál,“ dodává jeho tvůrčí i životní partnerka Eva.
Češi v Miláně
Výstava Made by Fire je sice největší českou přehlídkou v Miláně, ale rozhodně ne jedinou. Řada českých tvůrců je součástí kolektivních expozic, novinky firem jako Lasvit, Bomma nebo Preciosa jsou k vidění na veletrhu Salone del Mobile.
Studenti produktového designu z pražské VŠUP přivezli interaktivní instalaci vycházející ze struktury hudby a zvuku v rámci Tortona Design Week, další desítky studentů ukazují svou poctu tradičním řemeslům na výstavě Krásná práce, která zdobí český generální konzulát, jehož vstup stáží socha Chodec od Michala Cimaly: „Je to chodec časem. Vytvořil jsem ho z roxoru, což jsou výztuže do betonu. Když se bourají staré stavby, tak panely rozkoušou stroje a šíleně je zkroutí. Já ty dráty sbírám a skládám je. Doplnil jsem je recyklovanými neony ze starých rozebraných reklam.
Další čtveřice autorů prezentuje své kabinety kuriozit v Rossana Orlandi Master Gallery. Jeden z nich, tzv. Zlaťáka, přivezla malířka Lucie Jindrák Skřivánková. Na veletrhu Salone del Mobile vzbudil velký rozruch Mrak od Maxima Velčovského, v tomto případě uměleckého ředitele Lasvitu. Jeho instalace mění barvu a prší z ní tisíce optických vláken. „Jsme součástí přírody, ale jako lidé ji dost drsně tvarujeme. Dnes je cloud, tedy mrak, symbolem komunikace, našeho digitálního věku. Je to nebezpečně chytrý mrak.“
Mezi legendy oboru patří šastašedesátiletý Zdeněk Lhotský, který do Milána přivezl kostky ukazující jeho experimenty s chemickým procesem barvení skla. S tradicí si osobitě pohrává František Jungvirt. Ten, s nadsázkou řečeno, vytrhl tři ikonické vázy z babiččina obýváku a přetvořil je v umělecké objekty trochu shazující onu dávnou vážnost i váženost broušeného nebo posmaltovaného českého skla. Kolekci špičkových keramických váz vystavuje Milan Pekař, kousek od nich vidíme minimalisticky pojatý cibulák v porcelánové soupravě od Jiřího Pelcla.
Obal od saponátu se sotva kdy stane sběratelským artefaktem, a přece se to na této výstavě stalo. Je mezi porcelánovými plastikami od Antonína Tomáška, které odkazují na kdysi v domácnostech běžné, trošku kýčovité sošky s jeleny ve skoku, lovícími psy nebo štikami.
„Zamýšlel jsem se nad tím, jakým způsobem se v současné době podepisují nová témata do interiérových plastik,“ vysvětluje hru s významy. „Jsem rád, když moje věci pokládají otázky, spíše než dávají odpovědi.“
Instalaci uzavírá zrcadlová instalace Billboard od Kláry Horáčkové. Odráží v sobě nejen výstavu samotnou, ale i éru českého designu posledních pětadvaceti let. Co bude potom? A bude potom ještě něco? Střípky otázek ve svém kostýmu zrcadlí takzvaný Mirror Man, tedy Zrcadlový muž. Postava prochází expozicí a přidává další kýžený prvek pohybu.
Svátek designu, módy, umění a nových technologií pokračuje v Miláně do 23. dubna.
Výstava Made by Fire se pak v rozšířené podobě zase otevře na podzim na Designbloku a poté v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně.
